Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
CocoRosie - Divadlo Archa
Digitalism - Idealism
Editors - An End Has A Start
Handsome Furs - Plague Park
Happy Mondays - Uncle Dysfunktional
Interpol - Our Love To Admire
Justice - †
Keren Ann - Keren Ann
Merzbow - Merzbear
Michael Fakesch - Dos
New Young Pony Club - Fantastic Playroom
Paul Hartnoll - The Ideal Condition
Porn Sword Tobacco - New Exclusive Olympic Heights
Selectone - Unearthed
Smashing Pumpkins - Zeitgeist
The Aliens - Astronomy For Dogs
The Chemical Brothers - We Are The Night
The North Sea - Exquisite Idols
The Twilight Sad - Fourteen Autumns & Fifteen Winters
UNKLE - War Stories
Rok 2006
Rok 2005
Michael Fakesch
Dos
(K7, 7/2007)

Tak tohle je něco pro Romču Holého. Polovina nedávno rozpadlých Funkstörung se nám na své druhé desce (ta první, Marion, vyšla už v roce 1999) prezentuje jako totální funky kocour. Sype na nás hutné beaty s pořádnými basovými linkami a zpěvák Taprikk Sweezee, který není taky žádný Matěj, to střílí jak z brokovnice a přitom nezapomíná poctivě navlhčovat. Někde jsem zahlíd definice jako Curtis Mayfield, Ray Charles nebo Sly Stone, ale to psal asi nějaký skopčácký staromilský neznalec, páč Fakesh hraje jasně za tým současných funkysoul brotherů společně s Jamie Lidellem, Mockym nebo Gonzalesem. Jako ideální náhradník mě ještě napadá kolega z K7, Steve Spacek, který si ale to kafe sladí ještě o něco víc.

Fakesh na Dos odvedl dobrou práci, ale větší slávu než s Funkstörung mu podle mě asi nepřinese. Je to sice skoro dokonalá deska, všechno sedí kde má a jde cítit, že si dal opravdu záležet, bohužel mi na ní chybí nějaký silnější moment. Některé tracky sice vystupují o něco výše, jako třeba úvodní Escalate nebo Complicated, ale nedá se o nich říct, že tohle jsou ty největší pecky, které vás posadí na prdel. Chybí tu jasný dominantní bod a je mi to celkem líto, protože to by Dos posunulo ještě výš. Taky bych klidně ubral z celkových čtyřiceti sedmi minut posledních deset, protože když se nad tim tak člověk zamyslí, je to vlastně pořád ta samá písnička, protože Fakesh ty jeho tlustý beaty napral uplně všude. Pestřejší zvuk by tomu dost pomohl a pokud nevíte co mám na mysli, poslechněte si Multiply od Jamieho Lidella.

Neříkám, že je to blbá deska, ale nejsem Dan Hájek abych tomu napařil 9/10 jenom kvuli jménu. Lepší tři z pěti.

Official
Myspace

Petr Pliska, 30.7.2007

DISKUSE K ČLÁNKU: