Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
CocoRosie - Divadlo Archa
Digitalism - Idealism
Editors - An End Has A Start
Handsome Furs - Plague Park
Happy Mondays - Uncle Dysfunktional
Interpol - Our Love To Admire
Justice - †
Keren Ann - Keren Ann
Merzbow - Merzbear
Michael Fakesch - Dos
New Young Pony Club - Fantastic Playroom
Paul Hartnoll - The Ideal Condition
Porn Sword Tobacco - New Exclusive Olympic Heights
Selectone - Unearthed
Smashing Pumpkins - Zeitgeist
The Aliens - Astronomy For Dogs
The Chemical Brothers - We Are The Night
The North Sea - Exquisite Idols
The Twilight Sad - Fourteen Autumns & Fifteen Winters
UNKLE - War Stories
Rok 2006
Rok 2005
The North Sea
Exquisite Idols
(Type, 5/2007)

Z mikrosvěta manchesterského vydavatelství Type se při troše snahy dají vypozorovat tendence, podle kterých se pohybuje celá scéna současné "jiné" hudby, tedy směrem k solitérským pokusům o intimní hudební výpověď, při jejímž spletání se místo čistoty zvuku hledí na autentičnost a vysoký podíl osobitosti. Že se při hledání vlastního výrazu může "ztratit" melodie je přirozené, stejně jako časté použití akustických odpadků a hluků – ostatně, lidí, kterým hudební virtuozita připadá nezajímavá, je čím dál tím víc.

První mihnutí Brada Rose (hyperkativní muzikant z Oklahomy, který prý vydává album každý měsíc a realizuje se mimojiné v duu Corsican Paintbrush, kde hraje se svou manželkou) přišlo v podobě ambientní kolaborace s Rameses III (album Night Of The Ankou), které loni vyšlo na Type a přestože dlouhé, jen pomalu se obměňující drony nenaznačovaly „folkové" směřování The North Sea, album Exquisite Idols je jenom druhou stranou téže mince. Myšlenka a nálada desky je podobná, jenom tentokrát vyjádřená pomocí klasické písňové struktury, tlačené dopředu akustickou kytarou a hlasem, která je bezelstně nabourávána perkusivním hlukem, distorzovanými zvuky a instrumentálními skladbami s až rituálním charakterem.

Právě kombinace běžných písniček a hlučných vsuvek se zdá být mimořádně osvěžující a schopná udržet posluchačovu pozornost, která může zvláště během některých zpěvných kousků nepatrně ochabnout – Rose skutečně chytlavé popěvky z rukávu netřepe. Naštěstí je vždycky připravená injekce v podobě saxofonu nebo benja, která dělá i z těch slabších skladeb zajímavou a plastickou hudbu. Ucho se má vždycky čeho chytit.

Majitel labelu John Twells se znovu ukazuje jako člověk, jehož přirozeností je vytipovat zajímavou, ale až na úzké kruhy fanoušků naprosto neznámou postavu, po žebříku ji vytáhnout do světa, kde se sice náklad vydaných nosičů pohybuje jen ve stovkách, ale který už má svoje jméno a zároveň si tak podepřít pestrou a naprosto současnou stavbu svého katalogu. Téhle sbírce songů by sice možná slušela klasická kazeta s malovaným obalem, na druhou stranu je jenom dobře, že pokoutní DIY umělci mají možnost proplout na povrch. Brada Rose by byla škoda utopit v garáži.



Jiří M. Špičák, 27.7.2007

DISKUSE K ČLÁNKU: