NEWMUSIC.CZ

Sick like Sid & Nancy.

New Young Pony Club přišli s vlnou kapel typu Shitdisco a Klaxons, s ikonama nu-rave - hudebnímu stylu, co vrátil cigaretovým kalhotám pořádný módní lesk - ale sami se do toho šuplíku příliš nezavírají a v rozhovorech/vlastním popisu je cítit určitý odstup. Londýnská pětice, v čele s militantní vegetariánkou Tahitou Bulmer, která (jakkoli klišovitě to zní) každým slovem vystřelí omamnou dávku sex-appealu, ve svých favs uvádí The Stooges, Talking Heads, Gang Of Four nebo The Stranglers, což jim anglosaská kritika věří natolik, že některé basové linky NYPC přirovnává právě ke kapele z vesnického Chiddingtonu. Aby ale nedošlo k mýlce - do výčtu oblíbených patří také projekty DFA & LCD Soundsystem.

"Chceme to bizarní, zvrácený a zábavný." říká Tahita. V dnešní době to nemá jinak cenu. V roce 2004 vydali NYPC limitovaný seven inche The Get Go & Ice Cream, což jim vyneslo celosvětový deal u labelu Modular, kde mají vůbec čuch na zajímavý interpetace retra. Zatímco londýnští prezentují aktualizovanou verzi new-wave, australští kolegové Wolfmother převedli do 00's Led Zeppelin s Black Sabbath. Okouzlit new-wavovým feelingem se NYPC pokouší za pomoci okouzlující kombinace vizuálna inspirovaného kdesi na přelomu sedmdesátek s osmdesátkami a textů, co jedou přesně po kolejích Tahitina výroku. Ve finále jsou New Young Pony Club spíš vtipnou indie kapelou s velkým množstvím potencionálních rádiových hitovek, než roztancovanou salvou, kterou si člověk nejlíp užije s nějakým zbožím od Happy Mondays.

"Nikdy jsme netoužili po tom, abysme dělali přitažlivé singly pro rádia. Nechceme bejt ta největší kapela na světě." Upřímně. Je vidět, že vůle není to nejdůležitější (v prvním případě). Jakkoli se to může zdát zmatečné, právě chytlavost je největším problémem Fantastic Playroom. Ta deska se rychle oposlouchá, když ji člověk konzumuje neukázněně. Na povrch se pak vydere určitá šablonovitost - jednoduchá, přímočará melodie, Tahitin vokál - kterou NYPC nabourají jen v Hiding On The Staircase, která je stravitelná asi jako mentolová ledová tříšť. Fantastic Playroom trpí všemi neduhy desek kapel, co jsou naživo úžasné, protože teprve na pódiu do sebe zapadnou všechny ozubené části & částečky soukolí.

Doma v obýváku nebo venku ve sluchátkách je to dobrá deska se silnými momenty, z nichž ale po několika posleších zbudou jenom některé (The Bomb, Jerk Me, Get Lucky) a, "kupodivu", jsou to především ty časem prověřené (Ice Cream, The Get Go). "Nejsme patnáctiletý kluci z garáže, s koženýma bundama a manifestem." Právě. Tohle není o ztotožnění, ale "chceme každýho roztancovat. Aby se připojil. Aby si to pořádně užil." New Young Pony Club tomu říkají sympaticky - headfuck. K tomu ten obývák a ulice prostě nejde. Chybí tomu krev, pot a slzy, pravil by klasik. Chybí tomu zapomenutý boty v taxíku, když se vracíš domu, řekla by Tahita.

Official
Myspace
The Bomb (video)

sergei macaroff, 13.7.2007

DISKUSE K ČLÁNKU: