Rok 2021
Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
CocoRosie - Divadlo Archa
Digitalism - Idealism
Editors - An End Has A Start
Handsome Furs - Plague Park
Happy Mondays - Uncle Dysfunktional
Interpol - Our Love To Admire
Justice - †
Keren Ann - Keren Ann
Merzbow - Merzbear
Michael Fakesch - Dos
New Young Pony Club - Fantastic Playroom
Paul Hartnoll - The Ideal Condition
Porn Sword Tobacco - New Exclusive Olympic Heights
Selectone - Unearthed
Smashing Pumpkins - Zeitgeist
The Aliens - Astronomy For Dogs
The Chemical Brothers - We Are The Night
The North Sea - Exquisite Idols
The Twilight Sad - Fourteen Autumns & Fifteen Winters
UNKLE - War Stories
Rok 2006
Rok 2005
Smashing Pumpkins
Zeitgeist
(Warner, 7/2007)

It's indie rock'n'roll for me!

Opravdová sláva bez ztráty tváře trvala pro Smashing Pumpkins jen velmi krátce: Siamese Dream a Mellon Collie & Infinite Sadness. Alespoň to tak bylo pro mě a moje kolegy a kamarády.

Jejich další dva pokusy byly alespoň tehdy u nás v reklamní agentuře přijaty s větším nadšením v oddělení služeb klientům než mezi textaři a grafiky. Nebylo divu. Z hlediska hudby by se dalo první oddělení nazvat followers a druhé zmiňované trendsetters. Trendsetters už měli jiný desky, kvůli kterejm stáli frontu v DTP a prosili jediný dva lidi s vypalovačkou, aby jim to vypálili a "prosim, vokopči mi i booklet, stačí čb". O dvě patra výš se poslouchalo Adore mezi mítingama a telefonátama s klienty. Nebyli tenkrát ještě nový "saporti"...

To byla doba Smashing Pumpkins a počátků pořádnýho autorskýho pirátství. Obojí je dávno pryč. Pak se Smashing Pumpkins ztratili. Už mě nebavilo sledovat proč, ale líto mi to bylo. Na jejich koncert v Praze nezapomenu. Po sto letech, měřeno časem showbusinessu, se vrací torzo kapely s novou deskou. Nedokázali se ani poskládat komplet, řekl jsem si. To neni nejlepší výchozí pozice k hodnocení alba, které může jen těžko říct něco nového. Ale: "Poslouchej a nepředjímej."

Zeitgeist. Zeit und Geist. Getrennt.

Od začátku je co závidět, na co vzpomínat, k čemu se vztahovat. Tenhle zvuk kytar! Zní to, jako by to byl největší zesilovač s bednou na světě a byl rozbitej. Zní to jako dřív. Občas si na podobnej zvuk sáhnou QOTSA, ale tenhle je stejně o něco lepší, jedovatější. Živý agresivní bicí a hlas, kterej dělí lidi na dvě pevně ohraničený skupiny. A samozřejmě vícehlasy. Na zbývající dva až tři členy neúčastnící se reunionu si nevzpomenete. To vám garantuju.

Doomstay Clock, 7 Sahdes Of Black, Bleeding The Orchid a That's The Way jsou správně poskládané silné skladby, které při náslechu v obchodě s CD (myslím, že fanoušci SP tam možná ještě chodí) vytvoří spolehlivý dojem, že to, co se chystáte koupit, není žádná vyčpívka. Singl Tarantula z nich nijak zvlášť nevybočuje, jen se závěrečným zlomem vyvolává poprvé na desce ducha Guns'n'Roses. Ale trochu velkohubý rockový trapnosti uškodí jen slabochům. Starz potvrzuje, že v nastoleném se bude ještě chvíli pokračovat. Je heavy metal sprosté slovo? Ne v tomhle případě. Přichází zřejmě zamýšlený climax alba. United States je, jak se dá odhadnout z názvu, komplikovaná skladba. Taková, jakou byl svého času American Ceasar ze stejnojmenného alba Iggyho Popa. Nemelodická, těžká. "Revolution!" opakuje se dokola a vám neunikne, že si Billy přeje něco na Americe změnit. Intermezzo a další vlna vzteku. Bezmála desetiminutový opus obsahuje tolik negativní energie, že bezpečně vyžene z vaší blízkosti kohokoliv si přejete. Do konce vydrží jen fanoušek psychadelickýho metalu a recenzent. Neverlost se vám pokusí rychle všechno vynahradit, ale dostane se na řadu tak rychle, že její vzdušnost málem působí ve srovnání s předchozí skladbou jako nudnost. Bring The Light zvedne hladinu energie zpět tam, kde má být. A opět s pěknym metaláckym minisólem. Huuuuvíííííí! (Come On) Let's Go! je další rychlá dobrá písnička (kolikátá už na jednom albu), ale poslouchat vás přiměje až následující For God And Country, která má o hodně jiný zvuk, než předchozí vypalovačky a celkově vyzní jak osmdesátkový hit zahraný nějakou divnou post-punkovou skupinou. Což je kompliment. Pomp And Circumstances je tak předvídatelný konec desky, že byste možná někomu i nafackovali. A když se do toho zase ozve "Slash v listopadovém dešti s cilindrem na hlavě", říkáte si, jak to ti Smashing Pumpkins doopravdy myslí. To už je ale víceméně jedno, protože je konec.

Smashing Pumpkins se vrátili s nadprůměrnou deskou jak ve srovnání s jejich vlastní produkcí, tak ve srovnání s tím, co se v rocku děje obecně. Smashing Pumpkins se rozhodli udělat desku přímočarejch vypalovaček s typicky melancholickým a psychopatickým nábojem a v tom uspěli na výbornou. Smashing Pumkins nám dali to nejlepší z jejich původního zvuku a okořenit to trochou vyhranosti a instrumentální dospělosti a zvládli to skvěle.

Jediné, co nedodali, je intenzivní pocit, že se při poslechu jejich hudby něco děje, že opravdu o něco jde. Což je nejspíš tím, že z desky odstranili všechna nepředvídatelná místa (nebo tam spíš nikdy taková místa nebyla), kterých bylo na těch předchozích habaděj. A Billy už neřve jak o život, ale jak o Slavíka. Je prostě jiná doba. Andere Zeit. Anderes Geist. Obávám se, že tuhle víceméně vynikající rockovou desku postihne to, co má vlastně tak trochu i v názvu. Zapomění časem. Mám-li se rozhodnout pro jedno jediné hodnocení, volím to nižší. Ale s těžkým (rozuměj heavy) srdcem.

Official
Myspace

Destroyer, 12.7.2007

DISKUSE K ČLÁNKU: