Jestliže se s prvním albem britských
Editors The Back Room skloňovalo jméno
Joy Division, s druhou deskou (a varovný názvem)
An End Has A Start se v recenzích nadužívá spojení s
Coldplay. Jenže zatímco být pohrobkem Curtisovy bandy je spíše pocta, spojení s kudrnáčem Chris Martinem se v hudebních kruzích rovná inzultaci na úrovni urážky něčí matky.
Zachování svých poznávacích atributů a zároveň mírný vývoj se nové desce upřít nedá, je už ale otázka osobního vkusu, jestli příklon k „epickému zvuku“ a větší převaha tesklých balad je evoluce tím správným směrem.
Editors pořád mají dar udělat „dark disco“ hitovku, což potvrzují kusy jako
An End Has A Start, Bones, The Racing Rats a servírují do posluchačů sekané riffy kytaristy Chrise Urbanowicze. Nejeden zapalovač zažehnou na koncertech kusy jako
Smokers Outside The Hospital Doors, Escape The Nest, When Anger Shows, kde to už Chris více šmydliká po strunách, aby dosáhl výpravného zvuku, který dolehne i k těm posledním lidem v davu na konci. Zbytek desky doplňují pomalé a k uzoufání nudné skladby, kde to zpěvák Tom Smith nemá šanci vysoko vyzpívat a tak to působí víc než úsměvně, když ve
Spiders se svým barytonem natahuje samohlásky
"With your back to the waaaaaaall".
Spíše než ke
Coldplay mají
Editors o něco blíže k
Snow Patrol, což potvrzuje i volba stejného producenta (Jacknife Lee), který je spolutvůrcem proniknutí do masového povědomí. Ale ruku na srdce, opravdu potřebuje svět další
Snow Patrol?
Pavel Smutný, 11.7.2007