Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
Boris with Merzbow - Rock Dream
Dan Deacon - Recyclit night @ Bordo
Digitalism - Palác Akropolis
Gravenhurst - The Western Lands
Jesu, Fear Falls Burning - Palác Akropolis
Sporto - One Minute Cardinal
Stars Of The Lid - Palác Akropolis
The Depreciation Guild - In Her Gentle Jaws
The Octopus Project - Hello, Avalanche
The Valerie Project - The Valerie Project
Rok 2006
Rok 2005
Sporto
One Minute Cardinal
(Starcastic, 12/2007)

Sporto jsou moderní kapela se vším všudy, což znamená se vším tím myspacem, virbem, internetovými releasy, výzvami k remixům, videoklipem na youtube, nestydatým vyvěšováním veškerýho materiálu k volnýmu stažení a teď i originálním nosičem pro debutovou desku. MP3 přehrávač s flash pamětí a filozofií "dělej si se mnou všechno co uznáš za vhodný, protože sis mě koupil za tři kila a jako bonus máš ve mě One Minute Cardinal". Poslouchej, oposlouchej, smaž, nahraj si tam třeba Lo-Fi-FNK nebo Junior Boys. Nebo cokoli, k čemu Sporto přirovnáváme/přirovnáváte a přijde nám lepší. Sporto se pro mě za poslední půlrok stalo synonymem pro "otevřenost" a "sympatický". Baví mě, že naživo je to takový, jaký to je, a občas selže technika, i když uznávám, že kapele to asi dvakrát příjemný není. Na druhý straně je to podle mě trochu signifikantní. Diletantství. Možná je to hra, možná vůbec, každopádně tohle slovo slýchám na adresu Sporto docela často, ale málokdy to je s pejorativním nádechem. Diletantství, synonymum pro přehnaný amatérismus, synonymum pro "ty si o to spadnutí techniky vlastně říkali, vole, ale nám to neva, počkáme". Proč? Protože ty skladby jsou dobrý, ať už z toho cítíš slámu pravou, a nebo hranou.

Bod A/Start.
Všechno, co bylo na myspace, jsem si postahoval a poctivě naposlouchal, takže jsem věděl, že je Sporto dokáží napsat a nahrát geniální (a vůbec ne jenom na český poměry!) popovku - God On My Side, Sideways, a zároveň pěkně vzít za pneumatický kladivo, Bitter Tears. Nebudeme chodit kolem horký kaše. Dokázal jsem to poslouchat v kuse celý dny. Bavil mě jejich cit na hit a všudypřítomná chuť a radost z toho, co dělají. Bavilo mě, jak to šlapalo a fungovalo. Bavil mě ten dřevní odérek, co z toho šel. Ale nebral jsem to jako dema, pro mě to v tu chvíli byly hotový věci. Hotovsoni, co na český scéně v tomhle stylu neměly konkurenci a vlastně dělaly ze Sporto automaticky jednu z nejzajímavějších kapel, co se nám tu objevily. Za poslední roky. A pak ten přístup, že jo? Šampónův vokální projev, včetně angličtiny, ze který D.A.R. neměl radost. A nejenom on. Jenže, kolik lidí tady může někomu vytýkat jeho angličtinu. Navíc, jak říkám, to k tomu tak nějak patřilo.

Bod B/One Minute Cardinal.
Přirozenej vývoj. Podle toho, co bylo na internetu, měli kluci z čeho vybírat. Od tý doby, co předskakovali Kids On TV na Sedmičce, jsem z jejich tábora slyšel spoustu hitovek, takže mě zarazilo, že se žádná mých nejoblíbenějších věcí na debutu neobjevila. Přikládám to filozofii, že ty skladby byly už příliš hotový na to, aby se s nima dál pracovalo a dávaly se na desku vlastně nezměněný. Ok, fair play. Problém je ale v tom, že tu není žádná, co by mi to nějak extra vynahrazovala. Blank And Blanket možná, coververze Boys Don't Cry. Je tu totiž jedna - ano, pouze jedna, ale o to problematičtější - třecí plocha. Sporto přišli o svůj dřevní odérek, o to, co z nich dělalo něco napůl v demoverzi. Přišli o jedno ozubený kolečko v dokonalém stroji, kde do sebe všechno zapadalo, takže ve finále mohl každý říct akorát popel. Nebo ani to ne.

Teď je tu taková úroveň produkce, která nutí člověka se ptát, co je u Sporto záměr, a co už jsou jejich umělecký limity. Šampón tu vstupuje se zbytkem zvuku mnohem víc do kontrastu, takže se stává mnohem snadnějším terčem než předtím. A Sporto stroj se stává méně stabilním, než jakým byl doposud. Neustále se totiž do vzduchu vznáší myšlenka, jestli se z toho všeho opravdu povedlo dostat maximum. Což je trochu problém vzhledem k faktu, že dřív se nikdo neptal.

Pořád z toho ale cítíš tu radost až na kost a ty skladby jsou vlastně v jádru fajn. Takže tak.


Myspace

sergei macaroff, 11.12.2007

DISKUSE K ČLÁNKU: