Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
Rok 2006
Adam Green - Jacket Full Of Danger
Be Your Own PET - Be Your Own PET
Be Your Own Pet - Be Your Own Pet
Delays - You See Colours
I Love You But I´ve Chosen Darkness - Fear Is On Our Side
Mogwai - Mr Beast
Panic! At The Disco - A Fever You Can’t Sweat Out
Placebo - Meds
Sickoakes - Seawards
Southpaw - Heartdisc
Sylvain Chauveau - Down to the Bone
The Fiery Furnaces - Bitter Tea
The Research - Breaking Up
We Are Scientists - Flex, Vídeň
White Rose Movement - Kick
Yeah Yeah Yeahs - Show Your Bones
Rok 2005
White Rose Movement
Kick
(Indipendente, 04/2006)

Slanečky, pára, venkov – tak se prezentuje Original Norfolk. Tohle kulturní dědictví se ale do hudby dostává dost těžko – možná merchandising?! Pára jako ekvivalent umělýho kouře se jeví naprosto nepoužitelně, i když se člověku vdechuje skoro stejně (ne)příjemně. Venkov jako náhražka hlavního města nad Temží taktéž. Poslední móda typu „to je ale účes“ splněna, přesídlení do Londýna též, doplněné navíc s náběhem na citát, co White Rose Movement možná proslaví víc než celá debutová deska – „Vznikli jsme v Londýně, ale rozhodně nejsme londýnská kapela.“

Název labelu mluví jasnou řečí a pro někoho, kdo ještě ani neviděl press materiály, zdaleka není tak těžký představit si, jak těch pět muzikantů asi vypadá. Těžký to bylo dřív, teď z letargie vytrhnou jenom pološílení typu We Are Scientists, u nichž se všichni modlí, aby to byla jenom image, nebo někdo, kdo zase žádnou „imidž“ nemá, což je v dnešní době naprosto nepoužitelnej postup. Ale pozor! Časy se nám přeci jenom trochu hnuly, a tak boty do špice, těsný kalhoty a kožený doplňky jsou výbava, co už nestačí. Teď se ještě pátrá po slečnách, co za to taky uměj pořádně vzít. Nejlíp peroxidovaný. (Ne, ty věty opravdu nemaj za úkol působit dvojsmyslně.)

Eklektismus. Odkazy. Na tomhle White Rose Movement stojí. A padají. Co se týče toho prvního, tak vyváření motivů z minula je v posledních letech tak populární, že celé „Kick“ už nezní jako nasáklost inspirací 80’s (kytary, synth apod.), ale jako vykrádačka toho, co tu v novym tisíciletí už bylo. Nebereme nápady dvacet let zpátky, ale jenom tři až pět. Někdy se jim to daří, protože skladba má drajv, takže je kdejaká podobnost vcelku ukradená, protože se soustředíte spíš na ovládání vlastních údů než na rozklad zvukové stopy. V tom dobře funguje první čtyřka z tracklistu – „Kick“, „Girls In The Back“, „Love Is A Number“ a „Alsation“. Ne nadarmo jsou tohle všechno singly.

Ono totiž už nic lepšího na nahrávce není, i když je moc cejtit, jako moc by chtěli. Moc by chtěli, aby se to pod pódiem hýbalo, křepčilo, skákalo a bavilo. Ale ono to v půlce místo invence začne naprosto splývat. Naprosto. Možná ještě poslední „Cruella“, abych nekřivdil, má něco do sebe. A co se týče těch odkazů, tak na to šla kapela podobně jako Joy Division, akorát název hledala na straně dobráků. White Rose Movement, nebo-li hnutí Bílá růže (Die weiße Rose), byla studentská skupina odporu vůči počínání tehdejší Třetí říše, za což si vysloužila oprátku. Že by další intelektuálové? Nebo shoda náhod?

Na White Rose Movement a jejich debut by si mohl Apple postavit reklamní kampaň pro iTunes Music Store. „Kapela, kvůli které existují iTunes.“ by tam třeba mohlo bejt. Navzdory tomu, že jim desku produkoval takovej master jako Paul Epworth aka The Phones (Bloc Party, Maxïmo Park, The Futureheads, Babyshambles...), tu prostě takřka nic není. Snad jenom ta peroxidovaná blondýnka od kláves – Taxxi a to je dost málo. Že předskakovali The Rakes? Na to mě neukecaj. The Cure & Depeche Mode ve zvuku? Nic. A nepřesvědčí mě ani to takřka hodinový kopání. Sežeňte si těch pět věcí, co tu jsou zmíněný, a surfujte MySpace.

sergei macaroff, 27.3.2006

DISKUSE K ČLÁNKU: