Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
Rok 2006
Adam Green - Jacket Full Of Danger
Be Your Own PET - Be Your Own PET
Be Your Own Pet - Be Your Own Pet
Delays - You See Colours
I Love You But I´ve Chosen Darkness - Fear Is On Our Side
Mogwai - Mr Beast
Panic! At The Disco - A Fever You Can’t Sweat Out
Placebo - Meds
Sickoakes - Seawards
Southpaw - Heartdisc
Sylvain Chauveau - Down to the Bone
The Fiery Furnaces - Bitter Tea
The Research - Breaking Up
We Are Scientists - Flex, Vídeň
White Rose Movement - Kick
Yeah Yeah Yeahs - Show Your Bones
Rok 2005
Mogwai
Mr Beast
(Matador, 3/2006)

Už dávno není hlavním projevem této skotské post-rockové legendy jen hluk. Zvukové stěny byly částečně zbořeny a na jejich místě vyrostl kousek naděje v podobě tohoto pána jménem Bestie. Zestárli. Dokázali, jak jsou v jádru citlivý a přešli k jemnějšímu zvuku, ve kterém byla přesto zachována spontánost. Přesto tu najdeme pár kousků, které připomenou jejich první, syrovější alba. Mr Beast drží pohromadě a rozhodně z něj poznáte, kdo za ním stojí.

Mogwai mají stejný problém jako třeba Stereolab. Jejich zvuk je natolik charakteristický (a pro spoustu kapel občas až okatě inspirativní), že jim částečně svazuje ruce. Od minulého (a výtečného) Happy Songs For Happy People tu moc velký posun rozeznat nejde, což ale na druhou stranu nepovažuju za až tak velké mínus, protože nemůžete chtít najednou po slepici aby začala štěkat.

Větší prostor tu dostalo piano, což je velké plus, protože Mogwai jej umí skvěle využít. Ve skladbě I Know Who You Are But What Am z minulé desky (najdete ji i na soundtracku k filmu Wicker Park) se jim to povedlo dotáhnout takřka až k dokonalosti. Zní už v úvodní Auto Rock, píseň až s heroickým klavírním motivem, který je přesto chytlavý a nikterak prvoplánový. Dvojka Glasgow Mega Snake, to jsou zase klasičtí Mogwai - tři a půl minuty plné výbušnosti a ztísněných pocitů a beznaděje. Podobnou formu nalezneme i v závěrečné We´re No Here. Jsem rád, že se kapela vrátila na posledních nahrávkách ke kratším stopážím. Písničky se tak lépe vstřebají a člověk má pak větší chuť si je pustit znova. Tu mám nejvíc u chytlavé Travel Is Dangerous, ve které najdeme i pro tuto kapelu ne tak moc typický zpěv.

Jejich fanoušci na takové album zřejmě čekali (na internet mimochodem uniklo už v prosinci), jinak neshledávám Mr Beast nijak zásadní a ani překvapivou deskou. To ale neznamená, že nejde o příjemný poslech.

ALBUM TÝDNE: 20. 3. - 26. 3. 2006

Petr Pliska, 20.3.2006

DISKUSE K ČLÁNKU: