Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
Rok 2006
Adam Green - Jacket Full Of Danger
Be Your Own PET - Be Your Own PET
Be Your Own Pet - Be Your Own Pet
Delays - You See Colours
I Love You But I´ve Chosen Darkness - Fear Is On Our Side
Mogwai - Mr Beast
Panic! At The Disco - A Fever You Can’t Sweat Out
Placebo - Meds
Sickoakes - Seawards
Southpaw - Heartdisc
Sylvain Chauveau - Down to the Bone
The Fiery Furnaces - Bitter Tea
The Research - Breaking Up
We Are Scientists - Flex, Vídeň
White Rose Movement - Kick
Yeah Yeah Yeahs - Show Your Bones
Rok 2005
Yeah Yeah Yeahs
Show Your Bones
(Universal, 03/2006)

Fever To Tell byla bombice par excellence. Ukřičené newyorské slam indie zabalené do toho nejsofistikovanějšího in kabátu. Drums, za které by se nemusela stydět ani strojová Meg Whiteová. Labužnická kytara servírující minimální množství akordů takovým způsobem, že po každém poslechu zůstáváte uspokojeně neuspokojení - hladově najezení - marně se dožadující další horké porce. A pak zpěv. Karen O ve své rafinované vulgárnosti spojila mnohem víc než jen nebritskou Polly Jean Harvey a ženský ekvivalent Marilyna Mansona. Tick tick tick…odpočítala ještě před polovinou Fever To Tell čas, aby nás v závěru celého alba emocionálně vykastrovala dech beroucími Maps a Y Control. Suverénně, divoce, silou brooklynské nadzemky. První „řádné“ album Yeah Yeah Yeahs prostě šlapalo.

Od Fever To Tell ale uběhly tři roky. Brian, Nick a Karen mezitím posbírali nějakou tu nominaci, zahráli si na „slavnostních“ MTV Awards, natočili klip pod taktovkou Spikea Jonze a taky (ne)připravovali materiál na další desku. Show Your Bones! Tak nakonec pojmenovali 11 nových věcí. Show - Your - Bones. Skvělý název pro dlouho očekávaný comeback; skvělý název pro desku, co vás donutí pogovat; skvělý název pro načasovanou bombici á la Fever To Tell. Nešťastný název pro nové album Yeah Yeah Yeahs. Show Your Bones totiž není comeback, s pogováním nemá vůbec nic společného a kdo by podobný materiál označil za časovanou bombu, ten už sám nejspíš dávno explodoval.

Kde vlastně Yeah Yeah Yeahs udělali chybu? Akusticko-elektrická Gold Lion, Way Out nebo Fancy sice šlapou, k čemu je ale rychlost bez nasazení, kterým dokázala „stará“ Karen O okořenit i ty nejpomalejší věci „starých“ Yeah Yeah Yeahs? Pokud šlo hlas Karen O na Fever To Tell označit za vilný, sexy nebo žádoucí, na Show Your Bones očividně ubrala ze sexappealu. Nevím jestli tolik zestárla. Každopádně začala nudit! Skladby Show Your Bones mají obecně delší stopáž než veškerá předchozí tvorba kapely. K čemu jsou ale minuty navíc, když je trojice zaplní mnohdy až iritujícími hudebními stěnami, které v důsledku skladbám ubírají na rezolutnosti a tvůrčí údernosti?

Vrcholem alba se tak překvapivě stává polovina Show Your Bones. Houpavá Honeybear jakoby svým naléhavým závěrem připravovala prostor „popové“ Cheated Hearts a následující přeslazená Dudley (téměř z pera kanadských The Stars) zase představuje Yeah Yeah Yeahs přesně v té pozice, kterou uzavírali Fever To Tell. Tady měl být konec alba. Protože po každém zenitu následuje cesta dolů. Tu v případě Show Your Bones reprezentuje Mysteries, snad poslední záchvěv indie identity Yeah Yeah Yeahs, a záverečné trio The Sweets, Warrior a Turn Into, na kterých Nick opět šahá po akustické kytaře a dokonává volný pád nových Yeah Yeah Yeahs.

Nick Zinner totiž není Filip Míšek. A Karen zase není Emice Brabcová. Akustičnost Yeah Yeah Yeahs tak nakonec pouze odkrývá současnou největší slabost kapely - neschopnost napsat jednoduchou, a přesto rafinovanou píseň s kvalitní zpěvovou linkou.

A tak přemýšlím, jak nazvat cestu od Art Star nebo Bang (Yeah Yeah Yeahs EP), přes Tick a Y Control (Fever To Tell) až k Mysteries nebo Turn Into (Show Your Bones). Progres? Dozrávání? A co třeba parafrázovat slova samotné Karen O? Sometimes I think that they are bigger then the sound.

Poslechněte si dcelou desku na Myspace.com

thief and lawyer, 17.3.2006

DISKUSE K ČLÁNKU: