Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
Rok 2006
Adam Green - Jacket Full Of Danger
Be Your Own PET - Be Your Own PET
Be Your Own Pet - Be Your Own Pet
Delays - You See Colours
I Love You But I´ve Chosen Darkness - Fear Is On Our Side
Mogwai - Mr Beast
Panic! At The Disco - A Fever You Can’t Sweat Out
Placebo - Meds
Sickoakes - Seawards
Southpaw - Heartdisc
Sylvain Chauveau - Down to the Bone
The Fiery Furnaces - Bitter Tea
The Research - Breaking Up
We Are Scientists - Flex, Vídeň
White Rose Movement - Kick
Yeah Yeah Yeahs - Show Your Bones
Rok 2005
Panic! At The Disco
A Fever You Can’t Sweat Out
(Fueled By Ramen, 02/2006)

Když se cestou na poslední koncert Tata/Bojs v roce 2005 do vzduchu zavěsila otázka ohledně výpovědní hodnoty (puncu) posledních ročníků plátku New Musical Express, zašklebil jsem se. Nevěnovat pozornost, ale neznamená vykašlat se. Nahlodalo to šedou kůru mozkovou, usadilo se těsně pod povrchem a zrálo, což je jeden možnejch způsobů, jak získat tu pravou kvalitu & chuť. Před jednadvaceti dny přišel čas sklizně. Chuť? Trpká. Duševní rozpoložení? Zmatenost způsobená drsným vyléčením z pět let trvající naivity, co zakořenila hned po přečtení několika málo stránek z knížky Nicka Kenta. Ta se žlutou obálkou od toho, co nepotřebuje deskripci.

Panika? Asi. Na diskotéce? Určitě. Mezi pravidelnýma odběratelema řádků na tomhle webu? Zdaleka ne. Řekneš Las Vegas. Řeknou kasina, blackjack, děvky a The Killers. Bender jenom první tři položky, žrout filmového celuloidu by (pravděpodobně) přidal ještě Dannyho Oceana a jeho parťáky & Casino. The Killers jsou alternative pop na úrovni a to bez ohledu na jejich vlastním egem posednutýho frontmana (jakých máme na naší scéně taky pár, eh?) Flowerse. Možná větší výhra než předskakování Bonovi se jeví fakt, že o The Bravery se mluví jako o „The Killers bez hitů“. Somebody told me, že oni se neztratí. Panic! At The Disco s nima ale budou mít společnou maximálně tak tu líheň.

Psát ve spojení s takovou kapelou slova jako HOT a jeho ekvivalenty je věc jednak dost nezodpovědná a za druhý je to úplná hovadina/blbost/lež. Když ušima proletí všech třináct debutovejch věcí na „A Fever You Can’t Sweat Out“ a na stole přistanou Panic! promo fotky, je to jasný. Načesaná patka, plus příslušná móda, už se automaticky nerovná zajímavýmu projektu, jak tomu bylo v prvních letech 21. století. Na intru jakože laděj rádio, což je provařený jak (moje) psaní o iPodu, v „Intermission“ dostává prostor klavír a buduje se atmosféra evokující Vincenta od Tima Burtona a, světe, div se, ono to funguje, ale nakonec všechno neuvěřitelně rozšlehá další nevýrazná „hitovka“, co jich je tahle deska fakt plná. Fakt moc.

Tři dobrý věci, efekty, jako když mi začíná zvonit telefon nebo kalkulátory se zvukovym výstupem ‘76 (?), a zvuk podle Good Charlotte nejsou zrovna dostatečně pevný opěrný body pro tu trojici hype písmen. Nezachrání to ani fakt, že Panic! At The Disco jdou s dobou a názvy jejich skladeb, jejichž refrény díky svý jednoduchosti zvládáte po prvním poslechu, mají zatraceně (i když sem patří spíš slovo kurevsky) dlouhý a někdy i vtipný názvy. „There's A Good Reason These Tables Are Numbered Honey. You Just Haven't Figured It Out Yet“ splňuje první a třeba „Lying Is The Most Fun A Girl Can Have Without Taking Her Clothes Off“ obě vlastnosti. Část lyrics druhýho tracku určitě šeptá kapela do oušek svejch groupies, když otálej se svlíkáním, to se vsadim. Když si vypůjčím jejich slova – chtělo by to harder touch a pak by to byl better fuck. Možná. Ale takhle fakt nic moc.

sergei macaroff, 13.3.2006

DISKUSE K ČLÁNKU: