Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
Rok 2006
Adam Green - Jacket Full Of Danger
Be Your Own PET - Be Your Own PET
Be Your Own Pet - Be Your Own Pet
Delays - You See Colours
I Love You But I´ve Chosen Darkness - Fear Is On Our Side
Mogwai - Mr Beast
Panic! At The Disco - A Fever You Can’t Sweat Out
Placebo - Meds
Sickoakes - Seawards
Southpaw - Heartdisc
Sylvain Chauveau - Down to the Bone
The Fiery Furnaces - Bitter Tea
The Research - Breaking Up
We Are Scientists - Flex, Vídeň
White Rose Movement - Kick
Yeah Yeah Yeahs - Show Your Bones
Rok 2005
I Love You But I´ve Chosen Darkness
Fear Is On Our Side
(Secretly Canadian, 04/2006)

ILYBIHCD jsou z Austinu. Austin je v Texasu. V Austinu se muselo stát něco strašného. Jsou města, o kterých vím víc, proto jsem po pár posleších jejich debutu Fear Is On Our Side ochotná věřit, že tam každou sudou středu řádí hurikán nebo že ¾ jeho rozlohy zabírá Zeď Veteránů. Jak jinak si vysvětlit, že jsou ti chlapci tak smutní? Že by to bylo podnebím? Nevím, ale mám tušení, že s trochou nadsázky by se dalo říct, že vloni si v New Orleans (Go trošku East po stejné rovnoběžce) užili víc srandy než když v Austinu spustili ILYBIHCD svůj indie rock&pop.

Proti indie samozřejmě žádná, ovšem is this indie rock'n'pop what you want and what you need? Dovolím si říct ne, ILYBIHCD sice umějí hrát, umějí zpívat, určitě bez problémů zaplní bar vedle vysokoškolské koleje a možná se jedna, dvě skladby stanou vašimi srdcovkami, ale věřte, že zrovna z toho vrnět blahem nebudete. (A přesto přese všechno působí sympaticky a tudíž mi ta hrůzná představa, že už na svém debutu dospěli ke svému finálnímu soundu přijde jako zrada a nemám odvahu napsat to mimo uvozovky, protože bůhví kolik lidí z Austinu si to přečte).

Takže co jsou vlastně ILYBIHCD? Podle názvu ideální valentýnský dárek pro čerstvě rozvedenou satanistku. Po bližším ohledání příjemné překvapení pro všechny uvědomělé sebetrýznitele probouzející se každé ráno s ukrutnou bolestí žeber způsobenou myšlením na toho who loves but who has chosen darkness. A úplně nejpřesněji pět kluků vypořádávajících se skrz hudbu se svými nejniternějšími pocity. Určitě je to baví a zřejmě jim to pomáhá, ale tři roky po eponymním debutovém EP už by mohli poznat, že Entertainment can sometimes be hard when the thing that you love is the same thing that's holding you down.

Co se týče písní, opravdu za to stojí jen druhá According to Plan a hlavně třetí Lights – a to hlavně proto, že zní jako by se Coldplay sčuchli s Joy Division (haha, otázka za 10 miliónů : jak by se jmenovalo dítě Chrise Martina a Iana Curtise? Je I Love You But I´ve Chosen Darkness dostačující?) Pak už jen kupa rozmáchlých předeher, prvků očekávání a prvků zklamání.

Není to úplně špatná deska, je to jen deska, bez které se snadno obejdete. Trošku škoda pro kapelu s tak vytříbeným citem pro jméno jak své, tak desky. Nic naplat dnes, kdy nejen Polární opičky ukazují, že invence se dá rozložit mnohem rovnoměrněji.

Marr, 5.3.2006

DISKUSE K ČLÁNKU: