Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
Rok 2006
Bohren & Der Club Of Gore - Treibhaus
Damien Rice - 9
Johann Johannsson - IBM 1401 - A User´s Manual
Lo-fi-FNK - Boylife
Peter Bjorn and John - MAK, Vídeň
The Blow - Paper Television
The Ecstasy Of Saint Theresa - Watching Black
The Grates - Gravity Won't Get You High
The Long Blondes - Someone To Drive You Home
Rok 2005
The Ecstasy Of Saint Theresa
Watching Black
(Escape EMI, 11/2006)

Expozice

VČ: Z tohohle alba jsem měl dopředu opravdu strach, protože jsem za něj pociťoval určitou zodpovědnost. Asi jako fotbalový kustod, který toho během zápasu nemůže moc ovlivnit. Kromě toho jsme tu měli různé signály z přípravných zápasů.
Tak například loňské épéčko IT ve mně zanechalo smíšené pocity, ale utěšoval jsem se tím, že épéčka jsou vždycky jenom takové bokovky. Ostatně Moucha přece říkal, že měli velký přebytek "béček". Pak tady byly letošní letní festivaly. Tam se Extáze prezentovala spíše jako kytarovka, jenomže na většinu publika stejně působila spíš ospale a překombinovaně, ale utěšoval jsem se tím, že festivalové publikum tuhle hudbu prostě nechápe, že Extáze patří do klubů pro zasvěcené a že na desce to všechno bude určitě znít jinak a lépe.
Možná jsem těm argumentům i sám věřil, ale připadal jsem si jako kustod fotbalové reprezentace, která v posledním přáteláku před mistrovstvím světa prohrává doma v poločase s Faerskými ostrovy.
PS: Očekávání se za ty 4 roky měnila. První dva byly ve znamení jemného pilování koncertních verzí ze Slowthinking, kdy Muchow na prvních koncertech se schovával za čudlíky a v závěru už pevně držel basu. Zvěsti o rychlé desce a ještě rychlejším točení daly brzo za své, na épečku It největším překvapením byla první coververze od The Telescopes a jako málokdy předtím, Extáze letos představila nové skladby v předpremiéře na (letních) koncertech.

První dojmy

Bubny, basa a kytara. Elektronická skupina? Tohle je fakt spíš návrat někam do roku 1993, ale v trochu jiné formě. Když napíšu, že je to nejrockovější deska EOST za posledních deset let, tak nebudu lhát, ale asi to bude zavádějící, protože TAK rocková zase není. =) Ale přesně jak věštkyně předpověděla, je tu taky spousta smyčců (v aranžích Michala Novického). A nezbytné mouchovské analogové pazvuky. Teremin. Rhodes piano. Housle jak od Hrubého. Křičící dětský sbor. Vocoder. A spousta dalších věcí, nástrojů, zvuků a hluků.
Zatímco Slowthinking v době vydání znělo jako velice aktuální deska, tak zvuk Watching Black je postmoderní kombinací tolika různých přístupů a technologií, že album není tak lehké někam časově zařadit. Můžete si vybrat, jestli tomu budete říkat nadčasovost nebo ztráta kontaktu s aktuálními trendy. (Jsem opravdu zvědav na další recenze!) Ale po pravdě řečeno pokud nejste čistokrevná kytarovka, tak ono je dnes těžko říct, co jsou vlastně ty trendy zač. =) Podstatné je asi to, že deska vlastně má svůj osobitý zvuk a že není možné ji jen tak lehce s něčím (minimálně českým) srovnat. A když začnete poslouchat, tak se ukáže, že ty písničky vlastně nejsou vůbec špatné a že jim ten zvuk sedí, protože byl ušitý na míru.
A ještě subjektivní postřeh - připadá mi, že má Moucha zřejmě problém s texty. Jakoby se stával (nebo vždycky byl? =) více skladatelem a texty byly jenom nutný doplněk k hudbě, takže zajímavější mi většinou připadají písničky, ke kterým napsal text někdo další. Úvodní singl Watching Black White Looking byla pořádná šlupka mezi oči a snad málokoho alespoň trochu nevyděsila. O to větší vydechnutí přišlo s celou deskou a díky podvědomé známosti songů z již zmíněných letních koncertů nebylo nutné absolvovat až tolik soustředěný poslech. A jestli mě chce někdo podrbat pěkně za uchem, stačí mi podstrčit větší než malé množství smyčců.

Podrobná analýza

1. To Work On My Sleep Schedule Intro ala Grandhotel! =) David Lynch točí filmovou hudbu hned ve vedlejším baráku, kde je studiová kuchyň Honzy Muchowa a kdyby Badalamenti odešel do důchodu, může Lynch zaklepat na dveře svého souseda se žádostí o pomoc… 2. V.R.! Tohle... už... jsem... někde... slyšel! =) Milióny vrstev, dechy, tak trochu Herbert, ale to už se tu probíralo. 3. Wrong Time, Wrong Place Na první poslech nejvýraznější písnička desky. Je to vlastně duet, kde hostuje (-í?) selFbrush, takže asi není náhoda, že celá první polovina je důsledně folková. Ten jednoduchý vybrnkávaný motiv a "tick tick tick" se ale velice rychle vryje do paměti a "disco" v druhé polovině je pak vítané oživení. Hitůvka na první poslech. Johnny „selFbrush“ Cash si svým sametově drsným hlasem náležitě krade převážný kredit a Katka je paradoxně odsunuta do role hosta. 4. Gun And The Stars Herbert? =) Možná ne celkovým zvukem, ale tím přístupem a prací se samply posbíranými v okolí. A k tomu text s osudovou noční atmosférou. Vždycky mi přišlo poněkud zjednodušující, přirovnávat Extázi k Björk… ale tady k tomu sklouznu taky. Severská nálada, šeptající zpěv, smyčce, (pa)zvuky. 5. Watching Black White Looking Možná mě to ještě přejde, ale tohle je pro mě zatím nejnestravitelnější track na desce. Přímo naschvál připravený na posluchače. Od toho přefiltrovaného loopu na úvod, až po řezavé smyčce na konci, které zatvrzele opakují jednu figuru. Prostě ne! Tak trochu důkaz, že EOST si může být jistá v kramflecích, když nejzběsilejší skladbu označí za první singl a tím pádem vám ji vlastně nedovolí přeskakovat. 6. I'm The Exploding Minimalistická miniatura o kremaci. =) Trochu moc nenápadná, ale líbí se mi. Ukolébavka uprostřed desky? Odpočinout si po předchozí temnotě je každopádně třeba. 7. Thrash About Hľadám ťa ICQ po celej sieti? =) Ale baví mě tam ty sborové výbuchy "I find you" v refrénu, který jinak vlastně není moc refrénovitý. (Takže jak tomu vlastně v tomhle případě říkat?) Nějak divně tam zní Katčina angličtina, v refrénech mám pocit, jakoby Boratovsky křičela „Fank ju!“ 8. O.K. (Even It Doesn't Sound Like) Pro mně osobně trochu zklamání, protože na letních koncertech to byla jedna z těch chytlavějších písniček, jenomže na desce zní téměř stejně a v kontextu alba působí přiliš sloganovitě. Nejvýraznější skladba na letních koncertech, což na desce nějak neplatí. Zvláštní. Stejně jako skladba. 9. Immortality Tohle mi nějak nepřímo (že by už tím názvem?) připomnělo Alien od Lamb, což byla taková temnější eletronická ukolébavka nenarozenému dítěti. Tady je ta nesmrtelnost ale asi myšlena jinak...? V každém případě výborný track a docela by mě zajímalo, jak se vlastně autorsky podílel dosud nevyužitý Karel Drašnar. Basa, dechy, smyčce, Japonsko… je tam trochu toho moc, ne ? 10. Hit By A Cyclist Toho cyklistu jsem v textu asi minul. =) Ostatně co by taky dělal v písničce, kde se polemizuje o víře. Jeden z "highlightů" desky. Trochu toho prskání na úvod, v kombinaci s nervními smyčci, které se pak nádherné rozlijí do skladby, aniž by působili kýčovitě. To bude „nový Sensor“ ! 11. BarbWire Tohle je pravděpodobně nějaký přebytek po spolupráci JPM s Norkou Bertine Zetlitz a zní tak, že bych skoro přísahal, že to Bertine i zpívá. Jak se praví v reportáži na MS "skladba je o pocitech při polykání ostnatého drátu" a tahle formulace text bohužel dokonale vystihuje, chybí tam cokoliv jiného kromě popisu situace. Hudebně je to ovšem dobrá volba a přes zahuštěný závěr se dopracujeme i závěru celé desky. Mlhou zahalená spolupráce s Norkou Bertine Zetlitz vyplavala na povrch. Katka zpívá duet sama se sebou a střídá polohy hlasu. Ta skladba je vůbec tak nějak rozdvojená - první půlka cinká, syčí, v druhé části vás přelije kytarová vlna jak tsunami. Konec dobrý, všechno dobré.

Geopolitický dopad alba

Nevím přesně čím to je, ale od druhé poslechu se mi začínalo zdát, že ta deska je vlastně dobrá. Přesněji řečeno dost dobrá! Ale - jak praví oblíbené publicistické klišé - "některé písničky desku táhnou dolů", takže je tu prostor pro další zlepšování, a tak dále. =)
I kustodovi se ulevilo. Nejen že to mužstvo (a ženstvo) v druhém poločase otočilo, ale snad neuděláme ostudu ani na tom MS. Asi bude hodně záležet na losu a aby byli všichni zdraví.
Jestliže v novodobé historii EOST bylo In Dust 3 prvotní oťukávání se, Slowthinking propuklá vzájemná zamilovanost, Watching Black je krok k dospělosti. Jestli v minulosti byla každá předchozí deska každý pes-jiná ves, ta nová se tak nějak inspiruje tím nejlepším z vlastní historie, aniž by to bylo na druhou stranu okatě vidět.

Pavel Smutný a Vít Čondák, 27.11.2006

DISKUSE K ČLÁNKU: