Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
Rok 2006
Rok 2005
Acid House Kings - Sing Along With Acid House Kings
Antony & The Johnsons - I Am A Bird Now
Clor - Clor
Goldfrapp - Supernature
Goldie Lookin´ Chain - Safe Us Fuck
Ladytron - The Witching Hour
Mint Royale - See You In The Morning
Sigur Rós - Takk
Stellastarr* - Harmonies For The Haunted
The Dandy Warhols - Odditorium Or Warlords Of Mars
The Mitchell Brothers - A Breath Of Fresh Attire
The Raveonettes - Pretty In Black
Various Artists - Back To Mine - Adam Freeland
The Raveonettes
Pretty In Black
(Sony, 7/2005)

Já vám nevim. Asi mi The Raveonettes víc vyhovovali jako odvázaná noisová sexy dvojka jiskřící variacema na tři akordy v jediný tónině; konkrétně album/EP Whip it on (2002) - b moll, ideální hudba po ránu v kocovině, stane se z vás sice takovej trochu zombie, ghost rider útočící na beat city a povyšující všechny svoje duševní exkrementy na úroveň životní filosofie (a o důvěře to zrovna moc neni), nicméně si celym ránem i následujícim dnem snadnějc prosekáte cestu; a nebo druhá/první (dlouhohrající) deska Chain Gang On Love (2003) - B dur, k tomu se hodí hodně sluníčka, společnost opačnýho pohlaví, trochu zjitřenější nálada & může to skončit buď bitkou, nebo sexem ("my girl is a little animal/she always wants to fuck/can't find the reason why/I guess it's just my luck"), nebo taky tim, že vám oběma exploduje hlava. Pretty In Black dělá ze Sune Rose Wagnera a Sharin Foo víc umělce než milovníky bondage vlastních inspirací; změna je život & každý hlučný léto jednou skončí.

Objektivně vzato povýšili. Pretty In Black znamená pro The Raveonettes splněnej sen o hudebním výletu do padesátejch let (třeba na návštěvu za Buddy Holly a The Everly Brothers) - s úctou a respektem, se znalostmi reálií a se svým osobitým přístupem, jakože nosy se jim vyloženě nezvedly. Jenom to chtějí dělat jinak - barevně, brát trochu ohledy, poklonit se se sebevědomym úsměvem a podat Výkon. Sharin Foo chtěla třeba začít pořádně zpívat, a tak vzala baskytaru, dala ji do bazaru & za prachy najala Anderse Christensena, aby to odedřel za ní. Díky tomu je ji na týhle desce konečně slyšet, a to zatraceně zřetelně. Uznávám, mají na to. Sice si nedokážu představit, že by The Heavens, úvodní skladbu alba, zpíval Elvis Presley, jemuž je věnovaná (natož abych měl pocit, že se Sune Rose Wagner nějak přiblížil barvě jeho hlasu; btw: na úvod docela šok), nicméně syntetické bicí ve dvojce Seductress Of Burns (jinak takovej sladce nostalgickej doo wop) napoví, že tohle album nebude pouhopouhý retro, že inspirací bylo víc a všechny zužitkovaný mnohem citlivějc, organičtějc a nápadidějc, než to dokážou leckterý 60's & 70's (pouze) retro kapely.

Problém je ten, že od šestý skladby (My Boyfriend's Back - napsaná v roce 1963 pro The Angels současnym koproducentem The Raveonettes Richardem Gottehrerem; vícehlasé sólo pro Sharin za doprovodu kytary a automatického bubeníka) mě už bere tak akorát Twilight a jeho vnitřní přerod z rock'n'rollu do clashe & zpět. Trochu těch Dire Straits z počátku Somewhere In Texas taky potěší a vlastně je to celý až do konce docela zajímavý (ne tolik jako #3 Love In A Trashcan a #4 Sleepwalking evokující Chain Gang & snad až na Ode To L.A., kterou přeskakuju, protože ačkoli nemám nic proti Ronnie Spector, jakmile začne zpívat, dostanu chuť se zabít), akorát ti, Wagnere, řeknu, že s takovym Jackem Whitem je mnohem víc zábavy (i když ty máš zase hezčí kočku po boku :-) Nepovedený milostný pokusy na zadnim sedadle růžovýho cadillacu v autokině. Ne že bys něco vyloženě nevychytal, jenom tu chybí rozkoš, kterou může cejtit i někdo jinej, než ty sám rochnící se v tom, co miluješ.

Moe Tucker, bubenice Velvet Undergroud, na svý šedesátý narozeniny sedla za bicí a vymlátila z nich rytmický podklad pro několik skladeb, například Red Tan. Z týhle informace vlastně vůbec nic nevyplývá.

Otevřená rána, zatajenej dech, mdlej úsměv, vyčůrat, pomodlit & spát.

Francois, 23.9.2005

DISKUSE K ČLÁNKU: