Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
Rok 2006
Rok 2005
Acid House Kings - Sing Along With Acid House Kings
Antony & The Johnsons - I Am A Bird Now
Clor - Clor
Goldfrapp - Supernature
Goldie Lookin´ Chain - Safe Us Fuck
Ladytron - The Witching Hour
Mint Royale - See You In The Morning
Sigur Rós - Takk
Stellastarr* - Harmonies For The Haunted
The Dandy Warhols - Odditorium Or Warlords Of Mars
The Mitchell Brothers - A Breath Of Fresh Attire
The Raveonettes - Pretty In Black
Various Artists - Back To Mine - Adam Freeland
The Dandy Warhols
Odditorium Or Warlords Of Mars
(Parlophone, 09/2005)

„Názory fanoušků i odpůrců Dandy Warhols bývají stejně vyhraněné jako celková filosofie kapely; včetně jejího přístupu k muzice a tématům, o kterých píší. Každopádně právě ona kontroverznost a drzost jim zajistila vyhřáté místo mezi respektovanými kapelami.“ Pokus o představení kapely před jejich loňským koncertem Začátek ne tak svěží a legrační, jak sem původně zamýšlel. Což ovšem zdaleka ještě není ta největší katastrofa téhle recenze.

15.8. 2004 (Roxy/ opravdu se to událo takto)

Josef: „Ty voe, čekal sem víc jako. Sem myslel, že to všecko bude jak ten song z tý reklamy, víš co…
Ludvík: „Čéče, všechny ty kecy s Velvet Underground. Nevim, noo…“
Josef: „Voe, co hrálo před nima bylo stokrát lepší. Jak se to sakra…“

25.9. 2005 (Můj pokojík)

Na jednu stranu je fajn, že se svět dělí na kapely, které objevilo NME a které reklama na prací prášek apod., ale na druhou (stranu) tzv. práškové kapely maj dost mindráky (že je NME objevila až díky jakési reklamě na prášek) a tak se všemožně snaží, aby... Jednoduše řečeno - Dandy Warhols měli krom těžce originálního názvu i jednu těžce profláklou TV skladbu (i když možná už předtím je objevilo NME - svět je teď děsně složitý). A teď se na to rozhodli definitivně zapomenout. Přehození výhybky, chtělo by se říct.
Existuje jen jedna horší věc, než železničářské žvásty namontované do hudebních soudů...
Dandyovci servírují velmi neobvyklou pochoutku, uvnitř s překvapením.
Pěkně nechutné překvapení, jen co je pravda. Chápu, že kapela, která tak dlouho vybírala mezi dvěma názvy pro novou desku, až je nakonec použila oba, by mi měla poskytnout nějaké to intelektuální povyražení, ale toto...

Dlouhohrající opusy, kterými se snaží kapela zřejmě „vyškatulkovat.“ Všechny ty pseudorockové skladby. Zas jde o něco víc. Příjemný synťákový pop (viz. deska Welcome to the Monkeyhouse) je fuč. Jsem opravdu rozohněn. Na umění máme Sigur Ros, na relax kytary Rakes, je-li libo elektrikáře, tak Ladytron, ale tyhle zmetky na půli cesty... Asi sem zas nic nepochopil, co?
Všechno (krom oné signalizované výjimky, kde se hlas původně pokojný/nudný jak lama, mění do hlasu uzpůsobeného pro každé dobré indie rádio) splývá do olbřímí šedi, i když se třeba zprvu zdá, že tak dobrý název (All the money or the simple life honey), občas tak zajímavé první vteřiny (to jim musíme nechat) atd., věstí něco extra.
Není tomu tak. Všechno už jste to někdy dřív slyšeli. Není poznat, jestli náhodou nejde o album z ňáké béčkové rokec kompilace z 95. Mám podezření, že zvýšená konzumace drog nemá na všechny hudebníky tak blahodárný účinky. V tomhle případě spíš slouží k vymítání slov jako jako invence apod. Z toho, co slyšíme zde, by nebylo vůbec od věci tvrdit, že vůbec neumějí napsat písničku.
Uměj (viz. album Thirteen Tales From Urban Bohemia – popovější, hitovější, zábavnější, názvem krapet české - stačí ne?). I když považuju samotnou existenci Odditorium or Warlords of Mars za něco nebetyčně drzého (ne, opravdu nikomu nevěřte, že je to jako OK Computer), nemá cenu se čílit. Vy si alba přece již dávno nekupujete. Poohlídněte se po Everyone Is Total Insane, zavřete oči (zas záleží kde momentálně ste, na to bacha) a říkejte si - kolikpak čtverečků by Dandy Warhols asi dostali, kdyby takové písně byly všechny?
Je třeba milé, že v intru si ze sebe kapela dělá srandu. „I know it´s only rock´n´roll but I think I like it“, zazní v úvodu a vy čekáte něco, co se vám nikdy nemůže splnit.
A to nasere nejen o Vánocích!

Nicméně přijde mi trochu trapné vyběhnout hned na ulici a začít řvát: "Vidíte!!!Já vám to říkal!!! Já vám to říkal, nikdo mi nevěřil a teď je to tady!! Jsou všude, a co vy s tím hodláte dělat??!!!", ale neudělám to, i když opravdu chci, neboť tohle je ona satisfakce na kterou jsem celý život čekal.
Je to zvláštní svět ve kterém žijeme, nemyslíte?
Samé ambiciózní kapely. U vás doma. Trendy a retro není nadávka. Tuny původně alespoň takto označovaných uskupení přesedlává na u_m_ě_n_í a mě napadá, že jejich mottem by klidně mohlo být: „Nechci bejt slavnej a bohatej, já chci bejt kultovní.“

Nechám si asi tenhle dandyovský nápis natisknout na tričko, to abyste mě příště v Roxy snáže identifikovali a dali mi třeba přes držku.

Jakub Peřina, 19.9.2005

DISKUSE K ČLÁNKU: