Rok 2020
Rok 2019
Rok 2018
Rok 2017
Rok 2016
Rok 2015
Rok 2014
Rok 2013
Rok 2012
Rok 2011
Rok 2010
Rok 2009
Rok 2008
Rok 2007
Rok 2006
Rok 2005
Acid House Kings - Sing Along With Acid House Kings
Antony & The Johnsons - I Am A Bird Now
Clor - Clor
Goldfrapp - Supernature
Goldie Lookin´ Chain - Safe Us Fuck
Ladytron - The Witching Hour
Mint Royale - See You In The Morning
Sigur Rós - Takk
Stellastarr* - Harmonies For The Haunted
The Dandy Warhols - Odditorium Or Warlords Of Mars
The Mitchell Brothers - A Breath Of Fresh Attire
The Raveonettes - Pretty In Black
Various Artists - Back To Mine - Adam Freeland
Antony & The Johnsons
I Am A Bird Now
(Rough Trade, 02/2005)

Antony and the Johnsons vyhráli minulý týden britskou Mercury prize v kategorii deska roku. Zřejmě víte v jaké konkurenci. Je to celkem zvláštní úkaz, zejména s přihlédnutím k faktu, že až na původ samotného Antonyho Hegartyho nemá toto album společného s UK absolutně nic. Jeho celkem druhé v lednu vydané desetiskladbové album (bezejmenný debut vydaný na značce Durtro industrialisty Davida Tibeta znala do letoška jen hrstka alternativních příznivců okolo newyorského undergroundu – Antony svými performancemi perforuje svět jeho nočních kabaretů již od začátku devadesátých let ) se dostalo z outsiderské pozice na hlavní scénu zejména díky kritickému ohlasu západních médií. Proč to ?

I am bird now je normálně vzato skutečně outsiderský projekt, který se nejvíce blíží hudebně i ideologicky některým baladám homopodivína Boy George vydávaným na různorodých albech pod jeho jménem v devadesátých letech (viz Cheapness and Beauty z roku 1995 ale i taková Crying game z 1992), ještě předtím než se snažil zachránit svou upadající kariéru comebackem domovských a trochu dementních Culture Club. To jen na úvod. Antonyho svět připlouvající na zastřeném zvuku klavíru a jemných tahů smyčců je určen bolestivou zkušeností homosexuála prezentujícího na albu svůj sexuální původ s absolutností finalitou nepřipouštějící jakékoli pochybnosti (Antony chce být žena – viz My Lady Story s veršem „…is one of breast amputation“). Songy o strachu, samotě a touze po naději odzpívané transexuálním cherubínským hlasem poletujícím oktávami sem a tam (synteze mužského témbru a ženského falseta dohromady a najednou).

Hudebně je deska zasazená do ambientnější polohy klavírních balad, ke kterým se občas přidají jemné bicí, ještě více jemné smyčce, akustická kytara a v hlučnější až soulové parádě Fistful of Love i dechy + kytara s několika chraplavými slovy na úvod samotného Lou Reeda (přiznaného podporovatele skupiny). S Lou Reedem, potažmo New Yorkem, pojí Antony and the Johnsons i silná estetika bohémské tragiky. Geniální obal desky tvoří černobílá portrétní fotografie Warholovy superstar z přelomu šedesátých a sedmdesátých let Candy Darling (velvetovská klasika Candy Says, samozřejmě, nebo úleťácký film Flesh Paula Morrisseye, ale jen na chvíli) ležící na vlastní smrtelné posteli (fotografie i smrt třicetileté Candy na leukémii je z roku 1974) obklopená černými a bílými květy. Autor fotografie, Peter Hujar (mrkněte na net), zemřel v roce 1987 na AIDS (stejně jako Warhol). Tragédie jako důsledek vášně, strach, podvědomý a neustálý pocit viny, o to více touha po naději. S každým dalším poslechem (texty k ruce!!!) Antony chvěním svého odtělesněného hlasu staví klec/vlastní oprýskaný pokoj s oknem do izolovaného světa všednodenní zimy.

I am bird now od prvních taktů vyrůstá pozvolně a postupně nabírá na košatosti. Kromě toho, že celé stojí na měkkých melodiích odzpívávaných zázračným hlasem, spřádá soudržný celek rozesněné instrumentální nálady. Prsty na klaviatuře klavíru hladí melodii ve spirituálních figurách rytmického souznění basové barvy hrané levou rukou a těžiště ležícího na pravé ruce podpírající zpěv. První třetina alba nechá některé písně vygradovat zaseknutím se na jednom verši opakovaném do nekonečna s čím dál větší zvukovou naléhavostí, pak náhle zmírní a nechá dojem ze skladby odplout do ztracena (viz hned úvodní Hope There´s Someone či třetí For Today I am a Boy). Antonyho genius připomínající zlomeného Oscara Wildea nachází emoci v interakci zpěvu se svým nástrojem, která by ale neměla svou intenzitu nebýt podkresu ostatních nástrojů (zejména viola a cello). S pátou skladbou přijde první perla, duet You are my sister odzpívaný s …. Boy Georgem (viz výše). Text ilustrující upřímnost a nestydlivost k vlastním pocitům. „You are my sister, we were borne so innocent, so full of need, There were times we were friends but times I was so cruel, Each night I´d ask for you to watch me as I sleep, I was so afraid of the night….Protected only by kindness of your nature, You are my sister and I love you“. Splétané vokály stejné zvukové škály, lehce odstíněné zastřeností, frázování jednotlivých veršů odpovídajících hudebnímu podkresu, přidávající a náhle ustrnuvší přidané instrumenty, všechno sedí/odpovídá výsledku pronikajícímu do středu tkáně a osobnosti (věřím oběma z nich).

Podobný třesk zazní ve zmiňované spolupráci s Lou Reedem Fistful of love, který v začátku skladby chytře evokuje reedovský svět pomalých melodií klidnějších poloh jeho posledních alb. Lou Reed: „I was lying in my bed last night staring at a ceiling full of stars when it suddenly hit me I just have to let you know how I feel“, dál už pokračuje Antony se svým dalším příběhem: „We live together in a photograph of time…“. Romantika, „chlapácké“ country/šanson na dlani (což může znít jako protimluv…ehm country). Reedovy sporadicky odsekávané dřevní kytarové riffy a do toho klasické doo-woop dechy. Stovky chillout kompilací s caffe v názvu nemají šanci.

Zbytek je stejně tak dobrej. Cynismus vymýcen, není se zač stydět. Fakt.

Antony & The Johnsons - Hope There's Someone (mp3 ukázka)
Antony & The Johnsons - For Today I am a Boy (mp3 ukázka)
Antony & The Johnsons - Fistful of Love (mp3 ukázka)

Jan Košatka, 14.9.2005

DISKUSE K ČLÁNKU: