"Do pražského Paláce Akropolis se 23. dubna chystá kvarteto The Notwist. Ve světě nezávislého rocku není v současnosti důležitější kapela z Německa, ani z vnitrozemské Evropy. The Notwist spojují melancholické písničkářství s nejvytříbenější tradicí německé experimentální elektroniky. Jejich zatím poslední album Neon Golden patří mezi nejlépe hodnocené desky naší dekády a jejich novinka The Devil, You + Me patří mezi nejočekávanější desky letošního jara. Členové kapely zanechali otisk také v projektech Lali Puna, Tied & Tickled Trio nebo Ms. John Soda, The Notwist je pro ně ale vždy místo, v němž se jejich kreativita znásobuje. Jako předkapela vystoupí velký domácí objev loňského roku Sporto."
Tímto kusem promo textu (až na jednu drobnost celkem výstižného) jsem učinil zadost faktům, dál budou následovat dojmy.
Začátek koncertu se proti deklarovanému času 19:30 o něco zpozdil, což se mělo později negativně projevit na konci koncertu (podrobnosti o konci se samozřejmě dočtete až na konci =), ale alespoň jsme měli čas prozkoumat merchandizing. Překvapil mě především poměrně
bohatý sortiment na stánku Sporto, který trochu kontrastoval s komentáři odposlechnutými předtím ve frontě u vchodu. ("Co je zač ta předkapela?", "Takže to jsou Češi?", "Bourek? Kdo?", ...). Zdá se, že Sporto zatím opravdu není tak velké, jak to někdy vypadá v internetových debatách, ale co není, může být. To ovšem budou muset Sporto trochu přidat, protože tohle rozhodně nebylo dokonalé vystoupení.
Koncertní sestava už se rozrostla na čtyři členy a obsazení vypadá na první pohled celkem tradičně (bicí, basa, kytara, zpěv a trocha kláves), ale zvuk pořád hodně stojí na základech z Bourkova počítače, se kterými se skupina na několika místech rytmicky dost prala a navíc mi připadalo, že se během písničky snad ani nemění, takže písničky kvůli tomu na mě dělaly dojem, že jsou delší, než doopravdy byly.
Jinak mi v paměti uvízlo především Šampónovo zmítání při zpěvu bokem k publiku a poměrně dlouhé přestávky mezi písničkami (měnění kytar, načítání dalšího tracku v počítači, ...), během kterých se nikdo nesnažil komunikovat s publikem, takže na pódiu vládlo trochu rozpačité ticho. Dohromady to dělalo dojem, že se Sporto necítili úplně jistě, a podobně působilo i celé vystoupení - ušlo to, ale nebylo to úplně ono.
The Notwist byli připraveni poměrně brzy a byl jsem teď v pokušení zkopírovat sem kus své staré reportáže z jejich vystoupení na Sperm 2006, protože kromě rozmístění členů na scéně se toho od té doby příliš nezměnilo. Skupina (v pěti lidech) pořád vypadá jako parta zarostlých a obrýlených elektrikářů vracejících se ze šichty, což ale nebrání zpěváku Markusi Acherovi v tom, aby současně vypadal jako sbormistr Kulínský s kytarou. (Sakra, já jsem tušil, že se téhle citaci nevyhnu!)
Elektronické zvuky, které jsou v hudbě The Notwist přítomné, svádějí k domněnce, že na koncertě bude skupina hrát s předtočenými podklady, ale zdá se, že to skutečně všechno zvládají hrát v reálném čase nebo alespoň interaktivně měnit. Všichni členové skupiny si během koncertu vyzkoušeli alespoň dva nástroje (kytara, basa, bicí, xylofony, dvoje kláves, gramofon na scratchování a krabičky), u kterých se podle potřeby různě střídali nebo rotovali. Není mi sice úplně jasné, co většinu času dělal Martin Gretschmann u svých krabiček pomocí dvou věcí, které by mohly být dálkovými ovladači k Wii, ale každopádně to fungovalo a dávalo to skupině potřebnou volnost. Například Pilot (neboli Different Cars and Trains) se v polovině transformoval do reggae (!) a na konci se pro změnu trochu vazbilo a všeobecně blblo.
Nevýhodou bylo, že se kvůli tomu občas nedalo poznat, kde jedna písnička končí a další začíná, což jinak vděčné diváky trochu mátlo. The Notwist sice nejsou skupina, která by svou hudbou trhala střechy (v Akropoli vlastně asi spíš jenom stropy), takže mezinárodně pestré publikum během písniček místo tance spíše uctivě poslouchalo, ale o to nadšeněji tleskalo mezi písničkami - tedy pokud se tu mezeru podařilo najít. Podobně jako u Sporta se toho ani tady moc nenamluvilo, ale vzhledem k tomu, že nebylo kdy, tak to vůbec nevadilo.
Co se u The Notwist od minulého pražského koncertu změnilo, je jejich diskografie, ve které právě v těchto dnech oficiálně přibude nová deska The Devil, You + Me, takže jsem byl zvědav, jak se to projeví v playlistu, ale změny byly nakonec poměrně decentní. Došlo jen asi na pět písniček z nové desky (potěšilo mě hlavně zařazení On Planet Off), zbytek tvořily osvědčené jistoty (Day 7, Pick up the Phone a podobně) a myslím, že si na tenhle kompromis nikdo nestěžoval.
Těsně před desátou se podle všeho potěšená skupina odklidila z pódia, ale my, diváci, jsme si samozřejmě vytleskali ještě přídavek, kterým byla pro mě trochu překvapivě nová písnička Good Lies. Pak mělo zřejmě následovat ještě něco, ale za zády už nachystaného Markuse Achera proběhla tichá pošta a nakonec se ve vztyčených rukách Michaela Achera objevil notebook s velkým bílým nápisem na displeji: "Sorry, we have to stop!" Museli a byla to škoda, ale jinak to byla docela roztomilá tečka za povedeným koncertem. A že Akropole nepřišla o střechu můžeme brát jako klad - rád bych tam zase někdy zaskočil.
Vít Čondák, 25.4.2008