Tuhle recenzi jsem Petrovi slíbil před dvěma měsící aniž bych tušil, že narazím na práh své neschopnosti jako recenzenta.
Asi se budu trochu opakovat, protože o téhle desce už jsem něco psal, ale ono se to k ní docela hodí. Milosh [majloš] se ...
Na Ra Ra Riot je sympatické už to, jak se sami nikam necpou a přesto, když se jim dá prostor, je jich najednou všude plno.
Na Hip hop kempu jsem byl letos poprvé. I když mám tuhle hudbu rád, nikdy mě to nevybičovalo k tomu, abych se prostě sebral ...
Zvláštní místo pro konání koncertu, od kterého se očekává spíše komorní atmosféra, řekl si asi nejeden fanoušek těchto islandských ...
Hip hop kemp
Festivalpark
(Hradec Králové, 24.8.2008)

bez hodnocení

Na Hip hop kempu jsem byl letos poprvé. I když mám tuhle hudbu rád, nikdy mě to nevybičovalo k tomu, abych se prostě sebral a jel. Až letos. The Roots patří mezi mé nejoblíbenější kapely vůbec, takže jsem byl pro to ochotný i něco snést, protože jsem samozřejmě už dopředu věděl do čeho se to řítím...

Nakonec to nebylo tak hrozný jak jsem čekal. Už před vstupem mě sice vyděsil příšerný nepořádek - já vím, že to k fesťáku patří, ale tohle jsem fakt už dlouho neviděl... do toho ještě puch z posprejovaných toi toi a první pohled na návštěvníky festivalu, který mě nejednou pobavil. Chlapec, jenž vypraví něco svému kamarádovi a u toho jede přísný prstoklad mě dokonce přinutil vyprsknout smíchy. Ale tenhle report není o tom, abych tu soudil tuhle šaškárnu, takže raději přejděme k hudební produkci.

„Make some fuckin´noise!“

Po mém příchodu byli na hlavní scéně nějací poláci, ale ti mi byli uplně volní, protože nijak nevybočovali z toho co východoevropský hip hop nabízí. To následující Stig of the dump byli jiné kafe. To, že nejsou kluci z východního bloku, ale z UK už bylo poznat jen tím, že jste viděli jak si z toho dělají prdel a že na vás nevalí kecy o tom, že jedou hip hop už od roku 1995 a respektují kdekoho kdo v tom jede s nima, atd... Stig of the dump byli zábavní jako prase a jejich set byl neskutečně barevný. Dj vpouštěl do lidí kromě hiphopových beatů i speed garage, soul a dokonce i tvrdý rock. Jasně, Killing in the name působilo v závěrů trošku lacině a jeden z těch dvou (ten hubený co vypadal jako šprt) to dával na sobě trochu znát. I tak jsem si jejich vystoupení dost užil – texty měli vtipný, i ty jejich hlášky stály za to. Prostě sranda.

Pak přišlo velice příjemné překvapení. Kano, který v pátek nevystoupil (což jsem samozřejmě nevěděl, protože jsem tam byl jen v neděli), šel na podium právě hned po Stig of the dump a nás tak čekala další porce UK hip hopu. Před jeho příchodem raději ještě britská moderátorská polovina (za tu českou mi bylo mimochodem dost trapně) zahlásila „he´s quite big“, abychom hned věděli, že máme co do činění s velkou hvězdou. A mistr se tak i choval. Dělal ksichty do kamery, kterou měl v ruce člověk z jeho tymu a neustále se ptal lidí jestli vlastní jeho dvě desky. Těch na něj mimochodem moc nebylo a náš milý Kano může děkovat bohu, že na festival přijelo hodně jeho krajanů.

Následující Pio Squad raději přeskočíme, protože bych byl nucen opět psát o klišé. Nicméně lidí přibývalo a já si šel koupit zmrzlinu.

Nad čím bych se rád už teď pozastavil, je zvuk. Basy byly neskutečně nahoře a když pak přišel Dj Rafik a zascratchoval tam nějaký hutný beat, bylo to až na hranici snesitelnosti a nepomohlo ani zacpávání uší. Říkal jsem si, že na The Roots ty basy určitě nějak stáhnou, že zvučení několika živých nástroju se dostane zvláštní péče. Leda hovno. Ti nakráčeli na pódium v čele se pánem se stříbrnou tubou, která mě fakt bavila a už od prvních tónů bylo znát, že zvuk je totálně, ale totálně v prdeli. Tohle někdo hodně podcenil. Živé bicí, které jsou u téhle kapely snad nejdůležitější složkou zněly tak slaboučce jako kdyby Questlove hrál na plechovky od limonády. Přes ty šílené basy se prostě z pódia nedostaly. A když se do toho kapela opřela trošku víc, měli jste jen velkou zvukovou kouli, která vám rozvibrovala všechny vnitřnosti.

Čekal jsem spoustu materiálu z mých nejoblíbenějších desek – Phrenology, Game Theory a letošní Rising Down, ale z každé z nich zaznělo jen po jedné skladbě. To mi ale ve výsledku až zas tak nevadilo, vzhledem k tomu, co pánové předváděli za show. Kromě klasického hip hopu valili do lidí i hutnější kytarovější věci (marně jsem čekal na Here I Come), ale i najazzlé, až bártovské (fuj!) exhibice, které přitomné kšiltovkáře moc nebraly. Největší úspěch samozřejmě sklidila The Seed 2.0 a já tímto zdravím tu slečnu vedle mě, co ze všech sil zpívala refrén a pak propadla hysterickému záchvatu.

The Roots sklidili po své velkolepé show zasloužený aplaus a já šel směrem k východu.

Co říct závěrem? I kdyby tam byli příští rok The Streets a Mike Skinner mluvil česky líp než Markéta Irglová, tak už to asi nedám.

Hudba: *****
Zvuk: 0

Petr Pliska, 25.8.2008

DISKUSE K ČLÁNKU: