Tuhle recenzi jsem Petrovi slíbil před dvěma měsící aniž bych tušil, že narazím na práh své neschopnosti jako recenzenta.
Asi se budu trochu opakovat, protože o téhle desce už jsem něco psal, ale ono se to k ní docela hodí. Milosh [majloš] se ...
Na Ra Ra Riot je sympatické už to, jak se sami nikam necpou a přesto, když se jim dá prostor, je jich najednou všude plno.
Na Hip hop kempu jsem byl letos poprvé. I když mám tuhle hudbu rád, nikdy mě to nevybičovalo k tomu, abych se prostě sebral ...
Zvláštní místo pro konání koncertu, od kterého se očekává spíše komorní atmosféra, řekl si asi nejeden fanoušek těchto islandských ...
Black Kids
Partie Traumatic
(Almost Gold Recordings, 7/2008)

Tuhle kapelu je opravdu těžký nemít rád, protože se kolem ní sešlo docela dost samo o sobě zábavných věcí. Kostru floridský pětice totiž tvoří sourozenecká dvojice Reggie a Ali Youngbloodovi, což vmete do obličeje úsměv snad každýmu, komu to asociuje správným směrem - k osmdesátkovým filmům o hokeji. Snad že jenom tady to místo hokejek byly kytary a klávesy, farmářský kulisy zase nahradilo slunečním pozitivismem zářící Jacksonville.

Rolling Stone a BBC po vydání EP Wizard of Ahhhs shodně tvrdili, že Black Kids jsou projekt, který si zaslouží naší pozornost. Hlavně britskou důvěru vzali Američánci skutečně zodpovědně, a tak se vydali do Británie, dali hlavy dohromady s Bernardem Butlerem - ano, s tím Bernardem Butlerem, jedním z ostrovních génií první poloviny devadesátých let, a uvařili debutovou desku. Fascinace britskou scénou dotažena, další úsměv. A ani tentokrát není ani trochu škodolibý.

Dopadnout to totiž mohlo všelijak, ale Butler naštěstí nemanévroval mladou kapelu tam, odkud se jeho parťák ze Suede, Brett Anderson, ještě nevymanil - do plačtivého údolí. Ne, že by Black Kids neměli potenciál natočit album plné bolístek ukrytých v synth-kytarovém hávu, to právě naopak, ale floridské "děti" společně s Butlerem pochopily, že cesta vede i jiným směrem. Partie Traumatic je tak do morku zvukových vln hořkosladkou sbírkou o... No jasně, o láskách šťastných a nešťastných, komplikovaných a nekomplikovaných. A tím nemyslím hořkosladkou omáčku, kterou jako přeliv s oblibou používá Honza Hřebejk do svých "stále stejných filmů s jinými názvy". Partie Traumatic je opravdu dobrá deska, protože vás se samozřejmou lehkostí vcucne do sebe a vyplivne o půl hodiny později. Se stejnou lehkostí vás zásobuje skvěle napsanými a zprodukovanými skladbami, jejichž hitový potenciál z nich čouhá, jak Usain Bolt mezi běžci na stometrové trati. Skvěle funguje hlavně pokrevní spojení hlasů Reggieho a Ali, jež zdatně podporuje druhá klávesačka Dawn Watley.

Nebudu vám tady vtloukat klíny do hlavy o nesmrtelnosti debutu Black Kids, ono to samozřejmě není tak horký. Kdekdo s nimi skončí v okamžiku, kdy spadnou teploty a první listí, ale na syndrom letní desky bych to tentokrát nesváděl. To je spíš to prokletí, kdy se vám album líbí tak, že nejste schopni ho přestat poslouchat. A pak vás omzí. Což je na jednu stranu škoda, na druhé ale důkaz, že v těch klucích a holkách přeci jenom něco je. Asi stačí jenom umět správně dávkovat.

Official
Myspace

I'm Not Gonna Teach Your Boyfriend How to Dance With You (video)

sergei macaroff, 20.8.2008

DISKUSE K ČLÁNKU: