Tuhle recenzi jsem Petrovi slíbil před dvěma měsící aniž bych tušil, že narazím na práh své neschopnosti jako recenzenta.
Asi se budu trochu opakovat, protože o téhle desce už jsem něco psal, ale ono se to k ní docela hodí. Milosh [majloš] se ...
Na Ra Ra Riot je sympatické už to, jak se sami nikam necpou a přesto, když se jim dá prostor, je jich najednou všude plno.
Na Hip hop kempu jsem byl letos poprvé. I když mám tuhle hudbu rád, nikdy mě to nevybičovalo k tomu, abych se prostě sebral ...
Zvláštní místo pro konání koncertu, od kterého se očekává spíše komorní atmosféra, řekl si asi nejeden fanoušek těchto islandských ...
Otk
Okolo
(Silver rocket, 2008)

U stříbrných raketek už bývá zvykem, že každý další výstřel z jejich děl vždy zasáhne přesně. Nejinak tomu je u nového alba OTK. Ať už je zasaženým místem srdce (jako u většiny posluchačů) nebo nějaká méně romantická část těla (například tračník), reakce je okamžitá a emocionální odraz silný. A i přesto, že kulka s názvem „Okolo“ má hrot proklatě ostrý, neznamená to, že bezvýznamně proletí tělem a pokračuje dál – i s odstupem dvou měsíců se totiž rána nehojí a zasažené orgány nesrůstají.

Ale právě tento „odstup“ je zrovna u Okolo nezbytně důležitý. Nejen, že OTK za dobu svého trvání (která už se pomalu začíná počítat v řádu dekád) vyprodukovali pouhé 3 dlouhotrvající alba; směr který nabrali s vydáním této desky se do jisté míry rozchází s cestou, kterou se kapela ubírala posledních patnáct let. Ale pozor – na druhou stranu se nedá říct, že by album působilo úplně nově, jako spíš „staře“. Ne staře ve smyslu zvuku, který – jak už to bývá u Ondřeje Ježka zvykem – je na nejvyšší úrovni; ale staře ve smyslu historie kapely, kdy například Kořeny nebo Už mě to má jakoby vypadly z prvních EPček a singlů po bok takové Komety.

Oproti deskám Kot a Sona a Kuva se totiž OTK zaměřili spíše na noise-rockovou stránku své tvorby. Významnou roli jemné elektroniky i sonického noisu vyluzovaných z kláves Jana Klempíře na Okolo totiž do jisté míry „přebraly“ rockové nástroje; hlukové stěny už nepochází z zefektovaných kláves jako spíš z krabiček Ondřejovy lubovky. Díky tomu kladou chlapci důraz na poněkud odlišné aspekty tvorby; jestli na Soně a Kuvě byla nejdůležitější hra se zvukem, Okolo staví spíše na instrumentální zručnosti.

A zrovna zde se dá najít určitou třecí plochu mezi fanoušky kapely. S novou deskou totiž OTK přinášejí až nezvyklou přímočarost, která může do jisté míry působit jakoby kapela upustila od toho, co ji vyvyšovalo nad ostatní kytarově založené kapely. A do jisté míry tomu tak opravdu je. A přece – to by ani nebyli OTK, aby se při jejich poslechu dalo vsadit na první dojem. S dalším a dalším poslechem totiž album pomalu odhaluje skryté úlomky, které se přes prvotní průřez kulkou nepodařilo odhalit. Ať už je to skvělá závěrečná gradace u skladby „Okolo“; decentní užití netradičních nástrojů nebo Ježkovo skvěle vypracované vazbení, deska ukazuje, že OTK prostě není kapelou, do které se dá lehce proniknout a díky neuvěřitelnému citu pro detail si může dovolit opravdu cokoliv.

Myspace

Mlok, 21.7.2008

DISKUSE K ČLÁNKU: