Tuhle recenzi jsem Petrovi slíbil před dvěma měsící aniž bych tušil, že narazím na práh své neschopnosti jako recenzenta.
Asi se budu trochu opakovat, protože o téhle desce už jsem něco psal, ale ono se to k ní docela hodí. Milosh [majloš] se ...
Na Ra Ra Riot je sympatické už to, jak se sami nikam necpou a přesto, když se jim dá prostor, je jich najednou všude plno.
Na Hip hop kempu jsem byl letos poprvé. I když mám tuhle hudbu rád, nikdy mě to nevybičovalo k tomu, abych se prostě sebral ...
Zvláštní místo pro konání koncertu, od kterého se očekává spíše komorní atmosféra, řekl si asi nejeden fanoušek těchto islandských ...
Ladytron
Velocifero
(Nettwerk, 6/2008)

Tři roky uplynuly jako voda a nejslavnější bulharská skupina z Liverpoolu (prosím nebrat doslova =) se vrátila na scénu se svou čtvrtou deskou, která jakoby se celá konceptuálně zabývala rychlostí. Především tu máme to jméno vybrané podle retro-skutru Velocifero (zřejmě Rychlonoš, podle vzoru Lucifer = Světlonoš) a rychlost je skutečně charakteristická pro celé album.

Ladytron se před pár lety svezli na vlně s nápisem z digitální pěny "electroclash", ale u poslední desky Witching Hour udělali podobný manévr, který před lety úspěšně prošel Depeche Mode, se kterými ostatně Ladytron spojují nejen používané nástroje, ale i záliba v černém oblečení, a jednoduše přidali více kytar. Výsledkem byla přímočará deska na pomezí rocku a taneční scény plná rozjetých písniček, která ovšem měla jednu výraznou chybu - jako celek působila příliš monotónně.

Proto se mi ani nechce věřit, že od vydání desky Witching Hour už uplynuly ty zmiňované tři roky, protože Velocifero na ni naprosto plynule navazuje a zní opravdu hodně jako typický Ladytron - kytary kytarují, elektronika elektro-ničí, basy a bubny se valí kupředu tempem kolem 130 bpm a na tím vším se vznáší charakteristický dívčí hlas Helen Marnie, který čas od času nahradí trochu méně charakteristický, ale o to bulharštější a temnější hlas Miry Aroyo (nebo Arojo, pokud máte radši český přepis azbuky).

Až na dvě výjimky (Kletva a Predict the Day) se všechno odehrává podle prověřeného scénáře - Ladytron to od začátku napálí, pak křečovitě drží tempo a zhruba po čtyřech minutách náhle skončí. A to vše se cyklicky opakuje na ploše 54 minut. Z takových ingrediencí můžete ukuchtit desku na taneční party, ale na poslech doma to není dost pestré a jestli od popových skupin očekáváte taky nějaký vývoj, tak tady se při hledání rozdílů dost nadřete. Přestože písničky píšou různí členové skupiny, tak aranžérská ladytronová poleva na povrchu dortu způsobuje, že zvenku vypadá všechno prakticky stejně a rozdíly se objeví teprve po rozkrojení. Například přibylo bulharštiny, což musí potěšit všechny pamětníky dovolených v Bulharsku ("Black Cat" je skutečně "volšebnoje"! =) a ve Versus se nečekaně objevuje mužský hlas (Daniel Hunt) a pískání, ale to je pro mě trochu málo.

Barevnosti desky příliš nepomáhá ani neuvěřitelně přepálená komprese dynamiky, která způsobuje, že hlasité pasáže jsou opravdu hodně nahlas a tiché pasáže tam nejsou vůbec. =)

Pokud má být tahle deska skutr, tak má zřejmě zaseknuté řazení, ale taky je možné, že to není motorka, ale spíš "one-trick pony". Ovšem pokud od Ladytron chcete jen taneční "crowd pleaser", tak si k hodnocení připočtěte libovolný počet čtverečků navíc - určitě to taky bude odpovídat.

Ladytron vystoupí 20. října v pražském Lucerna Music Baru

Official
Myspace

Ghosts (video)

Vít Čondák, 14.7.2008

DISKUSE K ČLÁNKU: