Tuhle recenzi jsem Petrovi slíbil před dvěma měsící aniž bych tušil, že narazím na práh své neschopnosti jako recenzenta.
Asi se budu trochu opakovat, protože o téhle desce už jsem něco psal, ale ono se to k ní docela hodí. Milosh [majloš] se ...
Na Ra Ra Riot je sympatické už to, jak se sami nikam necpou a přesto, když se jim dá prostor, je jich najednou všude plno.
Na Hip hop kempu jsem byl letos poprvé. I když mám tuhle hudbu rád, nikdy mě to nevybičovalo k tomu, abych se prostě sebral ...
Zvláštní místo pro konání koncertu, od kterého se očekává spíše komorní atmosféra, řekl si asi nejeden fanoušek těchto islandských ...
The Dresden Dolls
No, Virginia...
(Roadrunner Records, 5/2008)

Bostonské duo The Dresden dolls doufám není třeba sáhodlouze představovat. Kdo nikdy očkem nezavadil o jejich kabaretní image, která obnáší dvě hodiny odličování denně a feromony vířící vzduchem, určitě slyšel alespoň Coin Operated Boy. Nebo případně slovní spojení cabaret punk, jemuž se stali rodiči a dravými představiteli. Musím říct, že bohužel to s tím kabaretem jde v jejich tvorbě od desíti k pěti. Nejsilněji je cítit na prvním EP shluknutých živáků A Is for Accident a studiovce The Dresden Dolls (obojí z roku 2003). Před dvěma lety vydaným albem Yes, Virginia... klaun pozvednul koutky svého rtěnkového úsměvu a tvorba trošku „zpopověla“. No, Virginia... je kompilace sesumírovaná bokem k Yes, Virginia... a obsahuje skladby od roku 2003 do dneška sesbírané z B-stran a tak dále. Dá se hrubě rozdělit na rychlejší houpavé a nakopávací písně a na pomalá vyznání, která by si možná Amanda Palmer měla nechat pro sebe a svou koupelnu. Ale... je to jen bokovka a k té si člověk zpravidla dovoluje více...

Rychlejší skladby jsou povedené snad všechny. První výkop Dear Jenny má smělé sloky a jemnější refrény, pěkně podtržené tlustou čarou zpěvaččiného altu. Povedeně zní Ultima Esperanza, kde je rytmus pro DD neobvyklý a žene spolu se zvonivým klavírem akordy dopředu. A Brian Viglione ukázal, že jako schopný bubeník zvládá spoustu poloh. Koňská dávka živelnosti se objeví v podobě Lonesome Organist Rapes Page Turn, která pádí od začátku do konce stejně. Oba dva celou dobu švihají bičíkem a kopou onu skladbu do slabin, takže svižně uhání dopředu a má, jak říká porota Superstar, ten ajfr. Zděsila jsem se u Pretty in Pink, která začíná jako Mňága a Žďorp a dál se pohybuje bohužel v podobném kroji, což The Dresden Dolls skutečně moc nesluší. Na druhou stranu to vyvažují zábavná slova a co se jich obecně týče, slečna Palmerová jako obvykle tahá z pruhovaného nohávu jedno eso za druhým (jmenujme za všechny například The Kill). A asi nejlépe stavěná a živená skladba na albu je singlovka Night Reconaissence. Laškovný zpěv a k tomu rovný, ale účelný rytmus bicích a vynikající klavírní omáčka. Spolu s Amandiným zívnutím Oh, Hollywood zní stejně lákavě jako knedlo vepřo zelo. Ovšem bez videoklipu považuji totu skladbu za nekompletní... Co se týče rozvláčnělých skladeb, Mouse And The Model se ještě blíží pop rocku (což skupině moc nesluší), ale Gardener je spíš naléhavá a intimní. „Mandy“ chvíli šeptá do ouška, chvíli se její drsné altové hýkání po zpěvových částech pere s něžným klavírem. Musíte na ní mít ale správné rozpoložení, jinak hrozí horolezení na nervy. A závěrečná skladba Boston je z pohledu posluchače asi ta nejzbytečnější na albu. Pro oba muzikanty má určitě význam, vzhledem k tomu, že pojednává o jejich domově, ale táhne se jako lékořicový pendrek v létě. A trošku (cíleně?) připomíná Berlin od Lou Reeda - možná je to jen můj subjektivní dojem, ale roztahanost, klavír a občasné odvyprávění textu mají tyto dvě písně společné. Asi k tomu velká města svádějí...

No, i když je No, Virginia... takový patchwork sesmolený stranou, je cítit posun dál, je tu například výraznější vrstvení. Brian se nebojí nahráváním zastávat bicí a kytaru zároveň, stejně tak Amanda násobí hlasy skoro s kalkulačkou. Výrazně je to slyšet např. v ukolébavkové The Sheep Song, kdy se k vám slétně celé hejno Amand namísto zubní víly. Na druhou stranu moje uši demonstrují, že přestože Dresden Dolls vydali spoustu skvělých věcí, žádné album, bokovka ani milenka nepřekoná prvotinu A Is For Accident.

Official
Myspace

Friday, 10.6.2008

DISKUSE K ČLÁNKU:
Pretty in Pink  (EdaS, 2008-06-11 07:53:50)Reagovat
PIP začíná jako Mňága, jo? To jsem asi přeslechl saxofon, ne? Výtečný cover, který mě na celém albu baví nejvíc. A Boston zbytečný? Kam jsi uši dala!
  (Mira, 2009-05-14 19:48:12)Reagovat
Mně se tato velice subjektivni recenze libi.. =) Skupinu mám rád a autorka timto článkem ji představuje zábavnou formou použivá zajimavá přirovnáni, která ovšem neoceni někdo, málo sběhly v tématu.. =)