Tuhle recenzi jsem Petrovi slíbil před dvěma měsící aniž bych tušil, že narazím na práh své neschopnosti jako recenzenta.
Asi se budu trochu opakovat, protože o téhle desce už jsem něco psal, ale ono se to k ní docela hodí. Milosh [majloš] se ...
Na Ra Ra Riot je sympatické už to, jak se sami nikam necpou a přesto, když se jim dá prostor, je jich najednou všude plno.
Na Hip hop kempu jsem byl letos poprvé. I když mám tuhle hudbu rád, nikdy mě to nevybičovalo k tomu, abych se prostě sebral ...
Zvláštní místo pro konání koncertu, od kterého se očekává spíše komorní atmosféra, řekl si asi nejeden fanoušek těchto islandských ...
Death Cab For Cutie
Narrow Stairs
(Atlantic, 5/2008)

Ben Gibbard se umí vytáhnout s dobrým nápadem a líbivou pop-melodií stejně dobře, jako se mu daří uspávat nasládlou monotónností. A s předešlou deskou Death Cab For Cutie, poněkud ospalou Plans, se zdálo, že toto své nadání rovným dílem rozdělil mezi domovskou partu a svůj vedlejší projekt Postal Service. Bohužel tedy v neprospěch oslavovaných indie-romantiků, a Plans tak s výjimkou několika povedených momentů působí spíš jako plytká snaha navázat na úspěchy Transatlanticism. Letos jakoby se Death Cab For Cutie odhodlali k šetrnému probuzení z toho téměř tříletého spánku a zkoušejí opět trochu křísit z navozených hypnotických stavů.

Novinka Narrow Stairs je přeci jen živější a rytmicky pestřejší než její předchůdce, ale samozřejmě že nic neurvalého se od těchhle proslulých slušňáků ani nežádá. Jednoduchý, leč stoprocentně účinný motiv I Will Possess Your Heart i ve své ostříhané podobě (plná verze má ještě čtyř a půlminutový rozjezd) měl hned záhy ujistit/znejistit, že ani na sedmé řadovce k žádným kompromisům nedojde. Ben Gibbard se sice lehce přehoupl přes třicítku, jeho recept však zůstává léta stejný – nekomplikovaná, nejlépe na klavír vyťukáváná melodie, laskavý tenor, decentní aranžmá. Přimíchat k tomu ještě romantickou kytaru, zasmušilé texty se špetkou sentimentu a může být zavařeno na slušný patos.

Narrow Stairs je však příjemným zjištěním do té míry, že v místech, kde Plans začíná už mírně vyčpívat do ztracena, se nabízí jako živá voda trocha toho zvukového obohacení (šantánová příchuť You Can Do It Better Than Me nebo bonga v pozadí Pity And Fear) i svižnější melodie (Long Division). Na druhou stranu nezbytné baladické úpění (Talking Bird nebo i The Ice Is Getting Thinner), ať už jakkoliv bezelstné, tady rozhodně nesvírá tak, jako když se Ben Gibbard chopil španělky a spustil I Will Follow You Into The Dark, tlumenou čtyřmi zdmi opuštěného pokoje. Nenachází se tu nic vyloženě přehlušujícího, jako celek je to ale přeci jen výživnější a člověk se alespoň necítí tolik převálcovaný nutkavými emocemi nebo naopak prázdně proto, že zůstal nezasažen.

Tam, kde se „vaří“ z už minimálně jednou osvědčeného (a alespoň stokrát následovaného), zkrátka nezbývá než přidat něco navíc, což asi i na Narrow Stairs trochu chybí. Death Cab For Cutie se sice drží toho svého (osvědčeného), ale jak dlouho se dá recyklovat do úplného opotřebení? Že ta konejšivá melancholie a hravost u starších věcí zafungovaly o něco lépe, to už vypovědělo album Plans, nicméně dotažením rozvleklosti do uvolněnosti a vyvedením z bludného kruhu zjemnělých tónů jejich vhodným dávkováním si Narrow Stairs zaslouží nemalou pozornost. A zvlášť v době, kdy kouzlo lásky na první poslech dávno vytlačuje až ten druhý, třetí… Narrow Stairs je další (opravný?) pokus pro Plans.

Official
Myspace

Gábina Janků, 26.5.2008

DISKUSE K ČLÁNKU:
beru...  (Majklson, 2008-05-26 23:17:47)Reagovat
4 kolíčky určitě..
Re: beru...  (ijak, 2008-05-26 23:41:34)Reagovat
no...  (ijak, 2008-05-26 23:42:35)Reagovat
...umeji to i lip