Tuhle recenzi jsem Petrovi slíbil před dvěma měsící aniž bych tušil, že narazím na práh své neschopnosti jako recenzenta.
Asi se budu trochu opakovat, protože o téhle desce už jsem něco psal, ale ono se to k ní docela hodí. Milosh [majloš] se ...
Na Ra Ra Riot je sympatické už to, jak se sami nikam necpou a přesto, když se jim dá prostor, je jich najednou všude plno.
Na Hip hop kempu jsem byl letos poprvé. I když mám tuhle hudbu rád, nikdy mě to nevybičovalo k tomu, abych se prostě sebral ...
Zvláštní místo pro konání koncertu, od kterého se očekává spíše komorní atmosféra, řekl si asi nejeden fanoušek těchto islandských ...
Burial
Burial
(Hyperdub, 5/2006)

28 dní poté, prázdné ulice Londýna, poletující odpadky, toxický západ slunce. Pirátské radio v sedmém patře opuštěného paneláku, které už někdo nestihl vypnout, vyplňuje prostor dislokovanými útržky něčeho, co kdysi mohlo být grimem nebo čímkoliv s koncovkou - step. Eskapistická urban music, jejíž jazyk někdo zneužil pro vlastní účely - nejdřív poslal domů všechny MCs a pak rozkódoval, vypreparoval a vydestiloval z ní cokoliv zavánějící slovy jako "cool" či "hype", aby došel k výsledku, který zní jako rozkládající se UK Garage přízrak ohlodaný na kost, a puštěný skrz kouřovou clonu všudypřítomného statického šumu a ruchu.

Noc oživlých zvuků, povědomé sonické ikony a fragmenty osamoceně se vznášející v neustále monitorovaných neklidných snech replikantů, vytržené z kontextu v této zlověstné stínové hře samplerů. Dusno a napětí před bouřkou, hloubka skrytá na povrchu, pohled do zaprášeného prasklého zrcadla, krvavé oči. Forma vítězí nad obsahem, maximum vytěžené z minima, esence toho, čemu se říká rafinovaná produkce. Něčitelné náznaky emocí a pocitů topících se pod hladinou, vsakujících se pod kůži. Návykový hudební ekvivalent výtvarného umění zenu, ve kterém těch pár letmých, ale přesto promyšlených a pečlivě provedených tahů černým uhlem pouze ukazuje na ten nezměrný prázdný a bílý prostor za nimi.

Rekviem pro hip hopovou MTV generaci, o tomto vám Mike Skinner ve svých pohádkách pro skorodospělé raději vykládat nebude. Kšilt pečlivě zarovnaný podle nejnovější módy, popuštěné rifle, ani nová mikina Fubu nepomůžou tváří v tvář labutím písním odvrácených částí města a zapomenutým osudům bloudících v nesčetných bezejmených uličkách, ve kterých se někdy můžete nechtěně ocitnout, vyplyvnuti na konečné posledního nočního metra. Jedno z těch alb, které asi moc lidí nepochopí, a které vás nepozve dál ihned po prvních pár posleších.

3 audio ukázky

Ink Flo, 11.6.2006

DISKUSE K ČLÁNKU: