50_2_image.gif

Prvních deset alb, které se v anketě New Music Magazinu probojovaly mezi 50 nejlepších alb z let 2000 - 2005 už znáte. Tento týden přinášíme pohled na pozice 40 – 31.

40
Kings Of Convenience - Quiet Is The New Loud
(Source, 2/2001)

40.jpg

Na debutu Kings Of Convenience najdete křehký folk, ale třěba i bosanovu. Hlas Erlenda Oye (znáte ho z písniček Remind Me a Poor Leno od Royksopp) doprovází povětšinou hlavně akustické kytary, písničky jsou odhalené až na kost. Kluci z norského Bergenu nevymysleli nic nového, ale mají svůj ksicht. Schválně si poslechněte písničky jako Failure nebo Winning Battle, Loosing The War! Mimochodem skladby z této desky byly zremixovány a vydány pod názvem Versus, což je dle mého názoru jedna z nejlepších remixových desek vůbec! (pp)

39
Bent - Programmed To Love
(Sport, 6/2002)

39.jpg

Debutové album Bent je velmi příjemná záležitost! A přitom nejde o vůbec nic jiného, než o styl jaký hrají třeba Air nebo Zero 7. Na Programmed To Love uslyšíte zasněný ženský vokál, akustickou kytaru a samozřejmě i velkou dávku ambientních zvuků v dobře stravitelné formě. Některé skladby jsou pro běžného posluchače možná trochu monotónní, ale ty jsou zase krásně vyváženy věcmi jako Swollen nebo I Love My Man. Programmed To Love patří bezesporu mezí nejzásadnější alba v oblasti chilloutu. (pp)

38
Mum - Finally We Are No One
(Fat Cat, 6/2002)

38.jpg

Chcete klišé? Dobře! Z hudby Mum cítíte atmosféru Islandu, ledovce tají, křišťálový hlas, křišťálové zvuky... Už to asi chápete:) Mum po svém debutovém albu Yesterday Was Dramatic - Today Is OK natočili desku, která je mnohem přístupnější, méně agresivní, ale denně si ji asi pustí málokdo. Tahle hudba chce svůj čas, musíte na ni mít náladu, jinak si ji tak nevychutnáte. Třetí, loňské album Summer Make Good už takové síly jako Finally We Are No One nedosahuje. Rozhodně si poslechněte song Green Grass Of Tunnel nebo úžasnou instrumentálku We Have A Map Of The Piano. (pp)

37
Dj Shadow - The Private Press
(Island, 6/2002)

37.jpg

Tenhle pán (stojí i za albem Psyence Fiction projektu Unkle) má svůj charakteristický zvuk podle kterého ho vždy poznáte, a který se snaží samozřejmě i spousta lidí napodobovat. Hutné spodky, vtipné samply, emocemi plné melodie... Jeho druhé album Private Press nebylo takovou bombou jako ve své době debut Entroducing, ale přesto sklidilo pochvalné recenze po celém světě a zdobí ho takové pecky jako Six Days, Walkie Talkie nebo Blood On The Motorway, kde DJ Shadow vysamploval dost ostré hádky řidičů. (pp)

36
Kasabian - Kasabian
(Arista, 9/2004)

36.jpg

O vzkříšení madchesteru se na svém loňském eponymním debutovém albu pokusila pětice z britského Leicesteru, která si do názvu vypůjčila příjmení dívky, zastávající funkci řidiče při řádění Rodiny Charlieho Mansona, Lindy Kasabian. A jejich nesmírně osvěžující mix Happy Mondays, Primal Scream a Lo-Fidelity Allstars ocenila i britská média, včetně respektovaného časopisu Q, který kapele Kasabian přiřkl titul Objev roku 2004. Ride on! Ride on! (pk)

35
Primal Scream - XTRMNTR
(Creation, 2/2000)

35.jpg

Primal Scream, ačkoliv v podstatě rock´n´rollová kapela, vždycky nacházeli velkou inspiraci v elektronické hudbě. Poté, co opustil rozesmátý a roztančený model Screamadelliky a na Vanishing Point si osahali agresivnější pojetí elektroniky, dospěli na XTRMNTR v tomto směru svého vrcholu. Hlukový terorismus, punkový přístup a zvuková progrese z něj dělají jednu z nejlepších alb této partičky skotských smažek. (pk)

34
M83 - Dead Cities, Red Seas And Lost Ghosts
(9/2003)

34.jpg

Druhá deska francouzských M83 je současně posledním albem, které ještě vytvořili Anthony Gonzales a Nicolas Fromageau ve dvojici. Na druhé straně to bylo právě toto album, kde M83 naznačili své další směřování, spočívající v nervních úderech automatického bubeníka, zabalených do romantického syntezátorového oparu. Možná ne pro každého, ale rozhodně pro všechny se vkusem a smyslem pro fracouzskou romantiku. (pk)

33
Damien Rice - O
(East West, 7/2003)

33.jpg

Damien Rice umí sice napsat skvělou písničku, ale jeho největší plus spočívá v jeho upřímném projevu, který ve spojení s tklivými smyčci a akustickou kytarou dokáže zahýbat emocemi jako nic na světě! Další Riceova zbraň je ukryta v krásné vokalistce Lise Hannigan, která je majitelkou zvláštně působivého, sytého hlasu, který si s tím Damienovým skvěle rozumí. Písničku Blower´s Daughter můžete znát z filmu Closer.
čtěte recenzi na New Music Magazine (pp)

32
Mr Scruff
(Ninja Tune, 9/2002)

32.jpg

Andy Carthy aka Mr Scruff patří rozhodně k tomu nejlepšímu a nejzábavnějšímu, co na slavném labelu Ninja Tune najdeme. Jeho tracky jsou koláží několika stylů, najdeme v nich lámané i rovné beaty, nekonfliktní ženský vokál, rap, ale hlavně spoustu zábavných zvuků. Jeho druhá, tři roky stará deska Trouser Jazz je o něco málo slabší než debut Keep It Unreal, ten však vyšel už v roce 1999, proto jsme ho nemohli do naší padesátky zařadit... (pp)

31
The Postal Service - Give Up
(Sub Pop, 4/2003)

31.jpg

Tohle je velmi zvláštní a zajímavý projekt. Sešli se v něm Ben Gibbard (zpěvák indie rockových Death Cab For A Cutie) a Jimmy Tamborello (aka DNTEL - což je jeho indielektroniku hrající projekt). Spojením těchto dvou pánů nemohlo vzejít pochopitelně nic jiného, než indie rock s elektronickým spodkem, okořeněný notnou dávkou samplů. Některé skladby jsou hitové (Such A Great Heights, Distcrict Sleeps Alone Tonight), někde jsou použity zvuky kapánek agresivnější, ale celé to dohromady dává smysl. Rozhodně jedno z nejlepších alb, které v roce 2003 vyšlo. (pp)

Pavel Kučera, Petr Pliska, 19.4.2005