"V LADÍ NELADÍ ŘÍKALI, ŽE ZNÍME JAKO KAREL SVOBODA."

Sunflower Caravan je trio mladých muzikantů, kteří vybočují z kytarové řady pražské scény. Bicí, basa, klavír a varhany Hammond ve svém spojení zaručují kapele osobitý zvuk nejenom v České republice, ale taky Evropě. andy, michell a Vít, kavárna Retro, Francouzská ulice.

Vůbec nemáte kytaru. Vás tahle vlna nezasáhla?

michell: U nás je to, že nemáme zpěv a kytaru, daný tím, že jsme na toho člověka prostě nenarazili. Jsme zformovaný tak, že dva bráchové utvořili základ kapely, kolem který se motal nějakej basák, potom druhej basák a tak dále. Potom jsem přišel já a skončilo to.
andy: Spíš začalo, ne?
michell: Jsem to myslel tak, že teď už jsme jako Rychlý šípy. Už mezi sebe nikoho nepřijmeme.
andy: My každopádně kytaru nepotřebujeme, protože všechno tam hrajou klávesy. Na nahrávání si třeba pořídíme akustickou, možná někdy něco s kytarou uděláme, ale jinak není nutný mít stálýho kytaristu.

Mně jenom přijde zajímavý, že jste v tom věku, co kluci, který dřou kytary, ale hrajete něco úplně diametrálně odlišného.

andy: To je tím začátkem, že já jsem hrál na piano a Víťa na bicí. A to k sobě strašně sedí. Basu si hraješ sám a piano s bicíma zahrajou strašně moc věcí.
michell: Ty kapely se na kytaře zakládaj, protože ve většině případů chce kapelu právě kytarista, zároveň má za vzory kytaristy a poslouchá kytarovou scénu 90. let.
Vít: I když je pravda, že takovejch sedmdesát procent muziky, co posloucháme, je s kytarama. andy: Tak v tom, že nemáme kytaru je zároveň i taková automatická originalita, i když je to vlastně dost podobný tomu, co dělají třeba Keane.
michell: Ale tam zase není basa.

Ale nechcete být jako Keane...

andy: Tak slavný jo, ale jinak ne.

Ty hammondy stejně zní dost často jako kytara. Navíc jsi, andy, v jednom rozhovoru říkal, že se na ně snažíš hrát právě kytarovým způsobem.

andy: Jasně. Já totiž ani nemám moc rád klasickej styl hraní na hammondy, co se hodí do podkladů, gospelů a takovejch věcí. Nelíbí se mi to, hlavně třeba v rockovejch kapelách.
michell: Já jsem teď poslouchal živák Lee Michaelse a to je strašná nuda. On má opravdu zábavný desky, má to groove, většinou hraje jenom hammondky a k tomu má dost živě znějící bicí, žádná kytara nebo basa, a do toho zpívá. Desky jsou fakt dobrý, ale ten živák je nuda. Čtrnáct skladeb vykoupaných v klasickym zvuku hammondů, z toho jedno sólo na bicí, unudí tě to k smrti.
andy: Naše hammondy jedou asi přes pět krabiček, do Marshalla - kytarovýho zesilovače, a s tím klasickým zvukem už to nemá moc společnýho.
Vít: My bysme to hlavně chtěli ještě agresivnější.


SUCHEJ CHLEBA SE SÝREM


Nebojíte se toho, že se vám tu energii, která z vás naživo doopravdy tryská, nepodaří dostat na desku?

michell: Mě v tomhle uklidnil náš singl Sympathetic a ta práce na něm. Myslím, že to nakonec bude znít dobře.
andy: Já si taky myslím.

Na nahrávání Sympathetic jste ale strávili strašně moc času. Kolem sta hodin.

andy: To jo, to byl extrém. My jsme se přitom ale taky hodně věcí učili a navíc ten čas nebyl více méně ničím omezenej. Jinak by to šlo rychlejc.

A jak to děláte, že máte neomezenej čas ve studiu?

andy: Tak máme dobrý kamarády…
michell: Zvukař je jeden z těch asi deseti lidí kolem nás, který zadarmo a hodně dobře dělají práci, co milujou. Tím nám hodně pomáhaj.
andy: Věřej nám v tom, co děláme...
Vít: Jsou to stejný magoři prostě.
michell: Jednou se se všema těma všema vyfotíme a uděláme fotku Sunflower Caravan týmu.

Takže jste jako ty popový hvězdičky, kde jsou vidět tři hlavní tváře, ale v pozadí maká dvacet lidí.

Všichni: Něco takovýho.
andy: Pak ale budou všichni vypsaný v bookletu v kolonce Děkujeme.

Aby vám pak někdo nevyčítal, že začínající kapela má tolik prostoru realizovat se ve studiu.

andy: Hlavně to nebylo nějaký profi studio, ale dělali jsme na tom po nocích, vždycky do rána, neměli jsme prostředky k tomu, abysme u toho měli nějakej extra komfort. Jeli jsme třeba čtrnáct hodin v kuse, u toho se cpeš jogurtama a hnusnýma rohlíkama...
michell: Tak jogurt jsme za celou tu dobu nesnědli ani jeden!
andy: To nemusí nikdo vědět. Každopádně co víme je, že zvukař měl každej den suchej chleba se sýrem.
Vít: Nakonec jsme to míchali na FAMU, kde ten komfort byl trochu větší, ale pořád za tim stál ten samej člověk.

Podle všeho spolu trávíte dost času - pět let v kapele, sto hodin ve studiu... Z toho, co jsem odposlechl, jste spolu včera někde byli. Ponorka ještě nebyla?

michell: Já osobně si za těch pět let vzpomínám jenom na dva případy, kdy jsme se chytli čistě z ponorkový nemoci.

Lítaly židle...

andy: To ne. My máme velkou výhodu v tom, že jsme všichni tolerantní. Nebuzerujeme se a tak. To je velký štěstí.
michell: Kluci, tím že jsou bráchové, spolu mají dobrej vztah a já jsem poslední dobou tak trochu flegmatik, takže...
andy: Já jsem ten, co řve a chlastá, Víťa to koriguje a michell dává pozor, aby nám nespadlo pivo ze stolu...

A komunikuje za kapelu.

andy: No. Vlastně jo. Ale spíš ty organizační věci po netu. Plus vyřizuje věci s bookingem.

Pomáhá vám nějakým způsobem MySpace?

michell: My jsme si ho založili tenkrát z popudu Švédů Ark, který nám několikrát říkali: „Podívejte se tam, to je fakt zajímavý. Zaregistrujte se.“ To je asi rok a půl zpátky a ten profil byl pak hodně dlouho mrtvej. Pak tam začali lízt nějaký lidi, hlavně díky Ark, který nás měli v top friends. My měli tak stovku přátel, ale zlomilo se to až po tý Noci s Andělem.
andy: My vlastně nemáme ani žádný webovky...
michell: A tak všude říkáme, že ten profil na MySpace je jako náš web.
andy: To ani nemá cenu mít oficiální web.

Proč ne?

michell: Pokud ta kapela není na určitý úrovni, tak mi to přijde zbytečný.


ŽÁDNÝ KAMARÁDIČCI


Vy jste se poměrně rychle dostali do line-upu Future Line v Akropoli. Jsou kapely, co hrajou dvakrát tak dlouho dobu co vy, a nic.


andy: My jsme se tam šli sami zeptat. Ten člověk, co to dělá, si nás poslechnul, líbilo se mu to a postupem času se pro nás doslova nadchnul.
michell: On nás tam pak nasadil opravdu hodněkrát. My jsme kapela, která hrála možná nejčastějc v Akropoli v celý její historii.

Co lidi, rostla návštěvnost?

andy: Jojo, rostla. A nejpříjemnější bylo po pár koncertech, že už jsme pak ty lidi ani neznali.
michell: My jsme si zhruba před dvěma rokama začali uvědomovat, že neznáme devadesát procent těch, co na nás choděj. Což jsou lidi, který nemají s tou kapelou jinej vztah, než že milujou její hudbu. Fanoušci.
andy: Třeba teď v Roxy bylo tři sta lidí a žádný kamarádíčci. Takový ty pseudofanoušci už dávno odpadli.
Vít: Mě jenom zaráží jedna věc, která tady kupodivu nikoho nevzrušuje. Když jsme teď hráli v Roxy na Free Mondays, tak bylo narváno. Všichni říkali, že to bylo jedno z nejnarvanějších Free Mondays, a to jsme tam hráli po roce, přičemž před tím rokem to tam bylo našlapaný stejně.
andy: Tak o sto míň.
Vít: Dobře, o sto míň, ale i tak to bylo plný. A produkce je vůči tomu úplně hluchá.
michell: Víc než rok nám ta produkční nechtěla dát koncert a to jsme do ní hodně hučeli. Změna přišla se změnou bookingu, kdy jsme prostě řekli, že tam chceme hrát, a tak jsme hráli a hotovo.

Vy si ale na publikum stejně tak trochu stěžujete. Ať už ve Filteru nebo na Stream.cz ho přirovnáváte k houbě, která si to nasaje do sebe a odejde domů.

andy: A ještě v Ladí Neladí jsme to zmínili.
michell: Ono to tak ale opravdu vypadá a je to strašně cejtit.
andy: Bohužel, tady jsou takový lidi. Ať už je oslovíš na ulici nebo v klubu, je to vždycky takový chladnější. Stejně tak ta odezva, když si na pódiu. My můžeme chtít víc, ale pravděpodobně už víc nedostaneme. I když tady třeba hráli Oasis nebo Lenny Kravitz, tak prostě nedostali tolik, kolik si zasloužili, nebo nakolik jsou zvyklý, nakolik je adekvátní.
michell: S tou houbou je to dobrej příměr, protože ty doslova vidíš, jak ta energie zmizí.
andy: Ty jim něco dáváš a oni by ti měli vracet.

A to je třeba právě švédský publikum vážně o tolik jinde? Nebo je jenom hudebně víc gramotný?

andy: Tak ta gramotnost je tam samozřejmá. Navíc jsou mnohem uvolněnější, víc se smějou, dávají všechno víc najevo.
michell: Taky se tam na tebe doslova těšej. Když začneš hrát, jsou zvědavý, připravený. Je na nich poznat, že se přišli bavit.

Improvizujete hodně? Když jsem byl v Roxy, chvílema jsem nevěděl, co je daný, a co vzniká až na místě.

andy: Tenhle názor nemám moc rád. Ta skladba je jasně čitelná, má začátek a konec. Jak bych v ní mohl asi improvizovat? Na druhou stranu je to asi jasný, když hraju do nějakýho základu dvou kilech sóla na hammondky. Ne, že by mě ten názor nějak štval, spíš mě mrzí, že to teda není poznat.

Já neříkám, že ty skladby nemají jasně čitelnej hlavní motiv. Ale když si sedneš k tomu klavíru...

andy: Občas tam něco sjedu, ale je to fakt z velký většiny napsaný.
Vít: Mnohem víc než dřív.
andy: Dřív jsme hodně improvizovali. A naráželi.
Vít: Já tady nechci andymu mazat med kolem huby, ale ono může bejt způsobený taky tím, že lidi jsou zvyklý na určitej přednes pianistů, a když pak koukaj na něj, je pro ně strašně snadný přistoupit na názor, že jemu to hraní na klavír nečiní sebemenší problém. Z toho pak může vzniknout představa, že si s tím nástrojem neustále dělá, co chce.
andy: Kdyby si nás viděl víc než jednou, docvakne ti to hned, že těch pevnejch bodů je hodně.


TEPLÝ KŘESŤANSKÝ VEGANI


Co když při natáčení desky přijde producent a řekne: "Sem by se hodil zpěv."?


andy: Tak to uděláme.
michell: Kdyby to byl dobrej nápad.

Vy byste na to slyšeli?

Vít: Slyšeli bychom podle toho, co by to bylo za producenta. Pokud by přišel s tím, že by to tam bylo dobrý, nebo že to tam bude, tak bychom to tam dali a ani by to nemusel bejt dobrej nápad. Ale my mu musíme věřit, protože on ví, co dělá. Je to jeho práce. Ale musel by to bejt opravdu sakra producent.

Jsou Sunflower Caravan hodně ujetí směrem „filmová hudba“?

andy: Já dost. Jsou tam nádherný harmonie. Já osobně mám rád hlavně orchestrální záležitosti, protože to je nepřekonatelnej zvuk a možnosti. Navíc když jde o filmovou hudbu, je to vlastně populární hudba hraná orchestrem. To je dokonalá kombinace.

Ve vaší tvorbě je ten film dost slyšet.

michell:
Já si tohle třeba vůbec neuvědomuju.

Ono jde o to, že vy předkládáte posluchači jenom zvuk, takže jeho představivost není tolik svazovaná. Kdyby tam byl text, je to víceméně jasně ložený.

andy: Jasně, výhoda je v tom, že si můžeš představit cokoliv. Ale pokud jde o styl, je naše hudba v zásadě pop. Když bys nějakýmu popu ubral zpěv - třeba Coldplay - přišlo by ti to třeba taky filmový.
Vít: My se o tom docela často bavíme a dospěli jsme k názoru, že v podstatě zmizeli kvalitní a talentovaný skladatelé vážný hudby. Všechny talenty totiž spolkla právě filmová hudba. V současný vážný hudbě je teď akorát moderna, kterou nikdo neposlouchá. Maximálně mizivý procento populace.
michell: Navíc soundtracků se kolikrát prodá mnohem víc než kdejaký popový desky. A to nemluvím o těch k Matrixu a podobně, ale o orchestrálních věcech.

Kolik máte materiálu?

andy: Jako na desku? Hodně. Budeme muset vybírat.
michell: Vybíráme co zařadit na koncert, kde hrajeme většinou kolem hodiny, a my chceme, aby to album mělo čtyřicet minut.
andy: Chceme krátkou desku. Silnou.

Na svým MySpace profilu tvrdíte „sounds like maybe no one else“.

andy: To bylo úplně první, co nás napadlo, tak jsme to tam napsali.

Slyšel jsem názor, že připomínáte Mefisto.

Vít: To zase neznáme my.

Karel Svoboda za mlada...

andy: Jo, Karel Svoboda. Už vím. To nám říkali už v Ladí neladí, že tak zníme. Zajímavý ale je, že nám to začali říkat až po jeho smrti. Zřejmě Češi potřebujou náhradu, takže já ho musím nahradit.
A bude se říkat, že vykrádáš Karla Svobodu, kterej se podle mnohých taky dost navykrádal.

andy: On tady ale asi není nikdo slavnější, kdo dělal filmovou hudbu.
Vít: Já se vsadím, že kdyby Karel Svoboda ještě žil, tak tady budeme všichni tři svorně tvrdit, že jeho hudbu nenávidíme.

Nepodlehli jste soundtracku k Návštěvníkům?

Vít: No jo, to je takovej kult.
michell: Mně to přijde jako kult lidí, co jsou věčně sjetý, ty to točej pořád dokola. Ve svejch asi sedmnácti letech jsem byl na brigádě a můj šéf, asi kolem třicítky, to tam poslouchal. Snad dvacetkrát denně. Říkal jsem si proč, až jsem pochopil, že on byl celou dobu zhulenej úplně na maděru.

Při projíždění webu je vidět, že jste výživná kapela, co se nadávek týče. Můj favorit je rozhodně "teplý křesťanský vegani".

andy: Vegani asi proto, že jsme hubený. Teplý, protože se dobře oblíkáme...

Počkat. Chápeš to tak, že každej, kdo se dobře oblíká, je tu automaticky vnímanej jako gay?

Vít: Chlap, kterýmu není jedno, jak vypadá, a ráno si na sebe nevezme teplákovou soupravu...
andy: Počkej, já mám rád teplákový soupravy!

sergei macaroff, 27.5.2007