Necítím se být součástí ničeho


Person Pitch za sebou, novou desku Animal Collective před sebou, Lisabonské nebe nad hlavou a vesmírný klid v sobě. Medvídek Panda aka Noah Lennox si užívá všeho, co dělá, rád zkouší nové věci a nemyslí si o sobě, že je blázen. Škoda jen, že si nepamatuje, jestli se náhodou tenhle rok nechystá do Čech. Budeme se modlit.

Jaký je život v Lisabonu?

Skvělý. Prosluněný a klidný, alespoň pro mě. Když jsem doma, pracuji na svých projektech, nicméně většinu času trávím s rodinou a musím říct, že i když tu žiju, je to pro mě pořád tak trochu jako dovolená.

Zvuk Person Pitch se hodně liší od předchozí desky Young Prayer. Co způsobilo tu změnu od lo-fi freak-folku k téměř nepopsatelné koláži samplů a nebeských melodií? Hrál v tom nějakou roli právě Lisabon?

Určtě hrál, ačkoli i pro mě samotného je docela těžké ho v Person Pitch vystopovat. Vím, že tam je, když tu hudbu poslouchám, cítím ho tam někde, ale nedokážu to přesně definovat. Co se té změny týče, byla z velké části logistického charakteru - když jsem se přistěhoval, neměl jsem kytaru, pouze malý sampler. A tak jsem postupně začal přemýšlet nad tím, že by bylo fajn mixovat songy trochu jako dj, ale zároveň tak, aby to pořád byly písničky s víceméně pevnou strukturou. A tak jsem si pořídil ještě jeden stejný sampler a dal se do toho. Ale musím říct, že v průběhu nahrávání jsem používal nejrůznější vybavení a vskutku si ujížděl na tom, že dělám věci pro mě novým způsobem.

Kdes vlastně posbíral všechny ty samply?

Všude okolo. Spousta z nich pochází ze internetových stránek nabízejících zdarma stažení zvukových efektů. Něco jsem si nahrával sám, třeba kytarové party, ale taky ne všechny.

A jak tedy ty skladby hraješ naživo? Pomáhá ti někdo na pódiu?

Ani ne, povětšinou hraju sólo. A je fakt, že zvuk je potom trochu osekanejší, nicméně to mi zase davá možnost si s tím pohrát a třeba zmixovat různé části různých písní dohromady, tak aby to (dle mého) fungovalo.

Většina songů z Person Pitch vyšla samostatně jako 12'' vinyly. Proč to?

Když jsem se pouštěl do nahrávání, věděl jsem, že nebudu mít zas tak moc času, protože mě vcelku dost zaměstnává Animal Collective. Taky jsem zjistil, že když pokaždé dělám jenom na jedné či dvou skladbách, každá z nich bude tím spíš (snad) dobrá a silná a bude mít vlastní aroma, víš, co tím myslím. No a taky mám rád taneční hudbu a způsob, jakým vychází (12'', singly), a tak jsem se nadchnul pro to, abych zkusil něco podobného po svém.

Jaká hudba je pro tebe nejvíc inspirativní? A jak moc se necháš při své tvorbě ovlivnit tím, co posloucháš?

Těžko říct, jak moc se nechávám ovlivnit, ale rozhodně považuji za důležité snažit se dělat věci s pocitem, že jsou skutečně moje vlastní. Což samozřejmě není vždycky jednoduché. Nedokážu přesně říct, jaká hudba je pro mě nejvíc inspirativní, už jenom proto, že hudby, která mě fascinuje, je strašně moc. V případě Person Pitch, protože ta deska je tak moc postavená na samplech, jsem ale dospěl k názoru, že by bylo obzvlášť vhodné zmínit hudebníky a projekty, které s ní, byť vzdáleně, měly co do činění. A tak jsem jim všem poděkoval v bookletu. Kdybych měl ale přece jen jmenovat ty nejzásadnějí vlivy na PP, byl by to jamajský dub a Luomo [Vladislav Delay, finský minimal hudebník - pozn. Francois].

Kde vůbec bereš potřebu tvořit?

Na to taky není lehké odpovědět. Myslím, že už když jsem byl malý, stala se pro mě hudba něčím, co mě především hodně bavilo. A na tom se to tak nějak zaseklo a jsem si jistý, že to je taky ten důvod, proč se jí zabývám dodnes. Prostě si to užívám. Když jsem vyrůstal, zajímal jsem se akorát o hudbu a sport a to se moc nezměnilo, ačkoli dneska už třeba nehraju tolik fotbal. Ale zase se na nej dost dívám v televizi.

Považuješ se za součást hnutí New Weird America? A co vůbec soudíš o tomhle (především novinářském) výmyslu?

Osobně se necítím být součástí ničeho a mám pocit, že ani Animal Collective nikdy moc nezapadali do čehokoli, co se zrovna dělo. Předpokládám ale, že to má co do činění s tím, že se pořád chceme měnit. Existuje spousta hudebníků, se kterými se dokážu nějakým způsobem ztotožnit, ale to neznamená, že v celku zníme jeden jako druhý. A to je dobře.

Animal Collective a tvoje sólová kariéra - co je důležitější?

Neupřednostňuju ani jedno ani druhé. Animal Collective jsou každopádně moje práce, ale na tom není nic špatného a už vůbec to pro mě není nějaká zátěž. A popravdě řečeno, už mě docela otravuje rýpat se ve vlastních záležitostech, takže si teď nejvíc užívám jamování s ostatními.

Když máš nějaký nápad, jak se rozhodneš, jestli ho použiješ pro sebe, nebo pro AC?

Já v tom mám obyčejně jasno už od začátku. Vnímám hudbu způsobem, který ne vždycky dokážou ostatní sdílet, nicméně právě vymýšlení zvuků, se kterými budou všichni spokojení, pokládám za nejúžasnější věc na tom být v kapele. Když dělám nějakou skladbu pro sebe, můžu být maximalistický, jak jen se mi zlíbí, ale pokud chci, aby to sedlo kapele, je třeba nechat hodně prostoru ostatním. A tak se snažm při tvorbě pro AC nechávat věci spíš jednodušší.

Jak bude znít nová deska Animal Collective? Jsou v plánu nějaké podstatné změny oproti Fells?

Ta deska bude určitě trochu jiná a já jsem za to rád. Myslím, že to je moje nejoblíbenější z posledních tří nahrávek. Je mnohem agresivnější, než cokoli za posleních pár let. A naživo jsou ty songy přímo super-agresivní, ačkoli ve studiu se přece jen trochu mírníme, aspoň teda poslední dobou. No ale každopáně mě to nové album pořádně bere, o tom žádná.

Slyšel jsi Pullhair Rubeye [Avey Tare & Kría Brekkan]? Co si o tom myslíš?

Moc se mi to líbí. Je to klidá a příjemná deska.

Co nějaká návštěva České republiky - ať už jako Panda Bear nebo s Animal Collective?

Doufám, že to někdy vyjde. Nikdy jsem u vás nebyl, ale všichni, kdo tu zkušenost mají, říkají, že je to nářez. Možná se k vám s AC vypravíme tohle léto. Ale nevím, já si nikdy pořádně nepamatuju, kam zrovna míříme a podobné věci. Bohužel.

Četl jsem, že jméno Panda Bear je založené na kresbě, která zdobila obal jedé z tvých raných nahrávek. Znamená to ale i něco víc? Děláš třeba něco pro záchranu ohrožených druhů?

Nedělám nic, kromě toho, že jim přeju všechno nejlepší, ačkoli bych rád. Pandy jsou moje oblíbená zvířata - líbí se mi, že vypadají tak mile, ale přitom dokážou být pořádně nebezpečné, když je třeba. A taky se mí líbí, že jsou černobílé.

Jsi blázen?

Nemyslím si. S manželkou hodně mluvíme o tom, co je normální a co ne, hlavně co se týče výchovy našeho dítěte. Pokud ale budeme považovat tradiční způsob života a uznávání tradičních hodnot za normální, pak bych klidně řekl, že jsem blázen. Ale nechci nikomu ubližovat a chci dělat jenom to, co je nejlepší pro mě a pro lidi, kteří mě zajímají. A to je v podstatě každý.

Francois, 30.4.2007