Triosk


Síla okamžiku

Australští Triosk patří rozhodně k těm zajímavějším experimentálním projektům současnosti. Jejich loňské album The Headlight Serenade (recenze) nám nabídlo svěží mix jazzu a elektroniky a mnohými je označováno za jedno z nejlepších za minulý rok. Do Prahy teď přijíždí toto trio poprvé a vy si jej můžete vychutnat 10. dubna v Paláci Akropolis v rámci projektu Music Infinity. Na otázky odpovídal Adrian Klumpes.

Pocházíte z Austrálie. Jak to vypadá s tamní alternativní scénou?


Scéna je fakt docela v klidu, zvlášt co se týče experimentálního a avant-jazzu. Je tu spousta velice schopných hudebníků, a protože jsme daleko od velkých trhů, jakým je například Evropa, vzniká v mnoha z nich zvláštní hnací síla a odhodlání uspět jak na poli umění, tak co se týče vytváření [komerčních] příležitostí pro sebe samé.

Vaše hudba vychází z klasického jazzu. Cítíte se ovlivněni nějakými starými jazzmany?

Všichni jsme studovali jazz na univerzitě, ostatně tak jsme se vlastně potkali, a tak máme společnou vášeň pro klavírní trio Billa Evanse z šedesátých a sedmdesátých let. Samozřejmě také známe jazzový hudební jazyk, a tak není divu, že to sdílíme se spoustou starých, ale i současných jazzových umělců.

Jak nahrávate skladby na album? Hraje při tom nějakou úlohu improvizace, nebo je všechno předem dané?

Improvizace je pro nás dost důležitá. Já osobně mám za to, že v ní spočívá podstata umělce. Samozřejmě že se o hudbě bavíme, a někdy si dokonce i zapíšeme akordy či melodii, nicméně překonání tohohle postupu bývá impulsem k zachycení určité nálady či pocitu - a to nám jde nejlépe právě při improvizaci. Naše songy častokrát začínají nějakými elektronickými zvuky a my pak hrajeme buď s nimi, nebo proti nim. Někdy zase tyhle zvuky vytváříme živě za pomoci pedálů a samplování. Skladbám na albech se dostává také post-produkce - kromě elektronických úprav se zajímáme i o různé mixážní techniky. A tohle všechno někdy vytváří docela hustě vrstvené záležitosti.

Elektroniky je na vašem posledním albu The Headlight Serenade rozhodně víc než na předchozích deskách. Hodláte v tomhle trendu pokračovat?

Ja myslím, že to není tak docela trend. Prostě jsme měli při natáčení The Headlight Serenade k dispozici víc techniky, a tak se mohlo v hudbě patřičně projevit všechno, co jsme si představovali. O budoucích projektech zatím nebudeme mluvit...

Zajímáte se o současnou experimentální scénu, například o ostatní umělce na labelu Leaf? A co posloucháte doma?

Posloucháme všechno možné - od experimentálních věcí přes elektroniku až k rocku, ambientu, noisu a možná taky nějaký ten jazz. Ostatní umělci na Leafu jsou skvělí a pro nás je ctí být mezi nimi. Já osobně řadím mezi své favority Colleen a Murcof.

Jakou podobu mají vaše skladby naživo, liší se hodně od studiových verzí?

V živých verzích je rozhodně víc nespoutané energie. Samozřejmě nemůžeme se vším nakládat na pódiu stejně jako ve studiu (jmenujme třeba bicí), a tak naživo spoléháme spíš na spád a sílu okamžiku.

Na prvním album jste spolupracovali s německým laptopistou Janem Jelinkem. Jaké to bylo?

Jan je úžasný hudebník a skvělý člověk a my byli skutečně poctěni možností s ním pracovat. Jeho nápady, co se živých nástrojů týče, se častokrát lišily od našich, takže to pro nás bylo všechno tak nějak jedinečné. Užili jsme si s ním i vystupování, při posledním turné s námi odehrál několik výtečných koncertů. A teď má taky novou kapelu společně s Andrew Peklerem a Hanno Leichtmannem. Jmenují se Groupshow a jsou fakt dobří.

Vaše hudba má nezřídkakdy filmovou atmosféru, cítite se ovlivněni i filmem?

Život hudebníka zahrnuje víc uměleckých forem, nejen hudbu. Všichni máme rádi věci jako film, výtvarné umění, literaturu i pitomou popkulturu. Myslím si, že v naší hudbě je jasně vyjádřená emoce - a ve filmech hudba emoce podporuje, a pomáhá tak divákovi vžít se víc do toho, co vidí. Asi tak.

A obligátní otázka na závěr: jedete do České republiky poprvé? A máte v plánu kouknout se na naše památky? :)

Já už jsem v Praze jednou byl, ale tak nějak se mi nepodařilo poznat žádného Čecha - a na to se teď právě nejvíc těším. Chci se setkávat s lidmi, poznat vaši kulturu a jazyk... a samozřejmě vaše pivo!

Jiří M. Špičák, překlad Francois, 19.3.2007