Telefon Tel Aviv


Řekl jsem jim, jak to stojí všechno za hovno a jak mi holky zničily život.

Chicagští Telefon Tel Aviv jsou právě ve studiu, kde pracují na svém třetím albu a taky následovníkovi úspěšné (a naprosto skvělé!) desky Map Of What Is Effortless z roku 2004. Zároveň by se měli podílet i na novém albu Apparata, takže jsou teď rozhodně v jednom kole. Vy si je každopádně nenechte ujít 2. března v pražském Paláci Akropolis, kde vystoupí v rámci projektu Music Infinity. Díky němu máte teď možnost číst tento rozhovor s polovinou TTA, Joshuou Eustisem. (pp)

Kde ses potkal s Charlesem? Hrál jsi předtím i v jiných kapelách?

Charlese jsem potkal ve škole přes mého kamaráda, který bydlel v jeho sousedství. Charlie chodil do školy na druhé straně řeky. Věděl jsem, o koho se jedná, protože byl v jedné velmi oblíbené místní kapele a vydobyl si hodně uznání na hudební scéně. Já jsem byl v jiné kapele, která hrála hlavně industriálně laděnou hudbu.

Co jsi nejvíc poslouchal v devadesátých letech a co tě nejvíc ovlivnilo na začátku TTA?

Myslím, že za nás za oba můžu říct Depeche Mode a Nine Inch Nails. Taky tuny hip hopu. Okolo let 93 až 96 tam byla spousta úžasného hip hopu, takže jsme ani nevěděli kde začít. A co se týká přímého vlivu Telefon Tel Aviv, můžu říct, že jsme milovali téměř většinu elektronické hudby a instrumentální hudbu zároveň. Chtěli jsme to skombinovat dohromady a dát k tomu ještě něco vlastního. Futurismus obecně je asi naším největším vlivem.

Jak říkáte vašemu stylu? Soul s IDM? A proč ten název Telefon Tel Aviv?

Zkoušíme se držet stylu, který se nedá nikam moc zařadit. Jsou tam prvky elektroniky, R&B, dubu a reggae, new orleans bounce, gangsta rapu, industrialu, techna, rocku, noiseu, ambientu, dokonce i country. Nedržíme se jen jedné věci, snažíme se malovat rozmáchlými tahy. Naše jméno je taková hra slov. Nejsme politická kapela, nekážeme žádná politická poselství. Vlastně mě to jméno napadlo ve snu.

Mimo vaší vlastní hudby se věnujete i produkci jiných kapel. Kterých?

Produkovali jsme, spolu i odděleně, spoustu věcí – dvě desky pro The Race (ta nová (Ice Station) vyjde v květnu u Flameshovel records), Marriages od Marca Hellnera, Different Days od L´altra a kvanta dalších věcí, které by zabraly asi hodně času k tomu je všechny vyjmenovat. Taky oba pracujeme na našich vlastních projektech.

Jak došlo ke spolupráci s Marcem Hellnerem?

Je to náš kamarád z okolí Chicaga, kterého jsme donutili k tomu, abychom mohli produkovat jeho album.

Můžete vysvětlit váš postoj k remixérské práci? Nejlepší remix?

Náš postoj je „žádný postoj“ (opět!), jak nejvíc to jde. Necháváme naše hlavy čisté, než se pustíme do práce. Ke každému remixu zkoušíme přistupovat s myslí jako tabula rasa.

Na všem druhém albu Map Of What Is Effortless byli hostující vokalisti. Oba jsou spíš z okolí folk/rockové hudby. Jak jste si je vybrali?

Vybrali jsme lidi, se kterýma jsme chtěli pracovat. Mysleli jsme si, že by nám jejich hlasy mohly pomoci doplnit směr, kterým chceme jít. Přemýšleli jsme o různých zpěvácích a Charlie si vzpomněl na demo Demona Aarona, které jsme slyšeli a které se nám tolik líbilo. S Lindsay Anderson jsme už předtím pracovali a s jistotou jsme věděli, že by mohla na naší desce zpívat.

Vaše texty jsou o pocitech, často velice abstraktní. Řekni nám o tom víc.

Texty si napsali zpěváci. Řekl jsem jim, jak stojí všechno za hovno a jak mi holky zničily život.

Nové, třetí album - proč ještě není hotové?

Kdo ví. My jsme na něm teprve začali pracovat. To je možná právě ten důvod, proč ještě není hotové. A kromě toho myslím, že jsem byl příliš zaneprádněný balením holek, než abych se staral o nahrávání desky.

Vaše pražské vystoupení je na spadnutí. Když koncertujete, co je živě a co máte připraveno dopředu?

No, hodně drobných, divných ruchů a tak je připraveno dopředu. Některé z nich ještě naživo upravujeme. Takže hlavní klávesové party budou zahrány naživo. Je to vždycky tak, pokud jich tam není až moc. Děláme co můžeme, máme jenom čtyři ruce.

Josef Sedloň, překlad Petr Pliska, 14.2.2007