Khoiba - Ema Brabcová

khoiba.jpg

Khoiba: Všechno jenom ne fyzická přitažlivost

 

Khoiba nakonec nejede německé turné, jsme rádi, že je máme doma, v teple a bezpečí a nikdo nám je nevezme. Jenže co když stejně? Třeba ti nenasytní Američané? Člověk dneska nikdy neví. Proto rychle záznam konverzace mezi Emou Brabcovou a michalem nanoru. Rozhovor s Emou vyjde v únorovém vydání časopisu Hype.

 

Nice Traps vyšly na podzim i ve Státech. Jak to vypadá?
Dokud tam nebudeme hrát, stejně nemá moc smysl něco vydávat. Je i dobře, že se o to nikdo moc nezajímal, aspoň na nás není vyvýjenej nějakej tlak. Akorát je dobrý, že to vyšlo předtím, než tam pojedeme. To se nějak rýsuje. A mám z toho takovou dílčí radost, že ta deska zas někde vyšla.

Určitě je důležitější, že vyšla v Německu.
Tam je to docela dobrý, obchodníci po měsíci od vydání objednali 4000 desek. Sem si řikala: Ježišmarja, je to možný vůbec? Ale jestli to prodali, to nevim. Tam jsou spíš důležitý média a ty pro nás zatím tolik nehrajou. To bysme tam museli bejt. Nikdy jsem moc necestovala, doufám, že to doženu skrz turné. A myslím, že mě to fakt bude bavit.

Pro tebe je dost důležitý, jestli budete mít venku úspěch, protože se chceš hudbou živit. Všude slyšíme, že pracuješ a to manuálně.
Nechtěla jsem zaměstnávat mozek. Hlavně jsem nechtěla s někym komunikovat. To je pro mě strašně vyčerpávající, takový to telefonování. Nejmíň podle mě člověk komunikuje při manuální práci. Ale v tuhle chvíli se můžu o prodeje v Německu zajímat, ale to je tak všechno, co pro to můžu udělat. Dokud tam nebudeme hrát a nebudeme k dispozici médiím, nic moc to neznamená.

Ale Filip se hudbou živí, ne?
Ten se živí výborně! On toho totiž k životu moc nepotřebuje. Ne, on opravdu dokáže mít tu hudbu jako práci. Vstane v devět a věnuje se tomu až do noci. Já v sobě tuhle potřebu necítím.

A jakej máte s Filipem vztah?
Prostě… Všechno jenom ne fyzická přitažlivost.

Dělala jsi s Muchowem, Romanem Holým, Selfbrush, Southpaw, 100°C, Lety Mimo. Vybíráš si?
Už si moc nevybírám, protože tady teď dlouhou dobu do ničeho jít nechci. Nemám na to čas, prostor ani chuť. Děláme novou desku a nechci se zanášet. Ale je fakt, že v Německu něco zazpívám kapele Slut, se kterou jsme jeli turné loni.

Už jste se objevili taky na několika soundtracích – Restart, Jedna ruka netleská, fiktivní Crushing Bliss. Říkal jsem si, jestli je to prostě jen v Česku zavedený a skoro jediný způsob prezentace mladé hudby, nebo je to tím, že je Khoiba vnímána jako soundtracková hudba.
To si nemyslim. Ale možná na tom něco bude, protože za poslední rok nás oslovily tři filmy, jestli můžou použít písničku z alba. A my nedali. Doblba!, potom Hlavou do prdele, nebo jak se to… Počkej, Nohama do prdele! To teprve budou dávat. Ne, počkej, Po hlavě do prdele, jo. Fakt. Takovej film existuje. Je to zas nějaká ta černá komedie. Příšerný.

Restart se ti líbil?
Tobě se to nelíbilo? No víšco, ty se na to díváš očima moc kritického člověka, kterej prostě už něco viděl.

A tys nic neviděla?
Moc ne. Ale to je tim, že my jsme vůbec založením jiný - já na věcech hledám spíš hezký věci a ty to máš asi naopak, ne? Nemyslim, abych lidi neurazila, jen to tak vnímám. Nehledám záměrně pozitiva. Neřikám si: Ježíši, tam bych měla najít něco pozitivního. Tak ne. Na mě už ten celek přichází dobře.

To jsi šťastnej člověk.
V tomhle docela jo.

Já musim bejt přísnej. To je můj úkol.
Určitě, některý lidi musej bejt přísný. Mě jde o tvorbu těch lidí.

Když už si s tím dali takovou práci…
Vlastně jo.

To musim dělat, že nevidim. Musim to dílo odříznout od procesu jeho vzniku a od jeho autora. To jsou pro mě striktně odlišený věci. Máš před sebou desku, ne pána, pro kterého její nahrání znamenalo celej život. Tam musíš bejt nesmiřitelná jako Clint Eastwood.
Já bych to oddělit nedokázala. Ale já vůbec neumim posuzovat. Můžu říct, jestli se mi to celkem líbí nebo celkem nelíbí, ale víc ne.

A co si myslíš, že dělaj kritici? Já nepoznám když někdo zpívá falešně.
To je zas jediný, co já umim ohodnotit.

To ale není důležitý, ne?
Jak kde. Nejde o nějakou intonaci, ale musí to sedět do hudby a někde je uplně poznat, že ten zpěvák je úplně příšernej, uplnej idiot. To je jediný, co dokážu posoudit. A u těch filmů už vůbec. Takže s Restartem nevim.

Mě ta hudba bavila nejvíc. Jelikož ten film je takovej jakej je, k hudbě jsem se uchyloval.
Protože máš Filipa rád, ne?

Nemám. nanoru nemá nikoho rád.
Ale trošku ho máš rád.

Popojedem. Jak vypadá nová deska?
Je v plenkách. Má velkou hlavičku a malé tělíčko.

Já – a podařilo se mi to velmi úspěšně rozšířit - vám a vaší generaci kapel říkám Muchowovy děti. Ta inspirace a vzhlížení jsou tam evidentní. A nejvíc mě baví, když s ním teď i spolupracujete.
Filipa hodně bavila poslední deska Extáze. To už jsou ale třeba čtyři roky. Do určitý doby se tím hodně inspiroval a ani to nezastíral. Dneska už to tak nemá a hlavně nic nového nevyšlo, tak musí holt čerpat ze sebe.

Tys byla něčí fanoušek? Krom Chrise Cornera.
Úplně ta první kapela - a to jsem i prohlásila, že se zbláznim na jejich koncertě a pak jsme ten lístek prodala - to byli Cranberries.

Ty jsi dřela, když jsi dělala konkurz do skupiny Bast.
Pak se mi líbili Faith No More.

Ale tam se ti líbil zpěvák, ne?
V tý době určitě taky. Ale celý se mi to líbilo, každá deska úplně jiná a na gymplu jsme z toho byli úplně hotový. Ještě Pearl Jam se nám líbili, ale mě víc Faith No More.

Tam byly ty klávesy.
Možná. Ale on je fakt dobrej, to je pravda.

Ale zpěvák z Pearl Jam taky není špatnej.
To jo, ale právě, že furt zpívá stejně Tu emoci má pořád stejnou.

No vidiš, tohle hodnocení už by jako hudební kritika prošlo. Máš nějakou úchylku na kulatý límečky?
Prosim?

Babičkovský kulatý límečky.
Vůbec si neuvědomuju, že bych něco takovýho…

Nabíraný rukávy?
A nesplet sis mě třeba s Petrem?

michal nanoru, 13.2.2006