Sporto


Palác Akropolis, kavárna. Z reproduktorů Čekání na robota, na stěně plakáty lákající na koncert Digitalism, Cocotte Minute a Bow Wave. V rohu letáček upozorňující, že koncem ledna přijede Nathan Fake. 3:2 pro to, že to tu pořád ještě není v takový prdeli.

Bourek: MIDI LIDI jsou nejlepší kapela. Budeme s nima dělat split vinyl. Jejich remix naší věci, náš remix jejich věci a pak ještě jedna nová věc, taneční pecka, vole. Takže musíme udělat nějakou taneční pecku.

Přichází Šampón.

Bourek: Objednal jsem Bujón. Na remix.
Šampón: Co?
Bourek: MIDI LIDI na remix. Petr se mě ptal, co bysme chtěli, tak jsem vybral Bujón, protože mi přijde nejlepší. Hlavně ta melodie.

Mě se ta jejich deska docela líbí, akorát mi přijde trochu moc dlouhá.
Bourek: To k tomu patří. One Minute Cardinal je udělanej zase tak, aby si ho mohl nahrát na kazetu. Splňujeme všechny pravidla pop music do auta.

Trochu nám utekl ten tradiční úvod a mě by zrovna docela zajímalo, jak dlouho vlastně Sporto existuje. Zdroje se v tomhle dost lišej. Zimní spánek, trosky jinýho projektu...
Bourek: Když to vezmeme až do prenatálu, bude to dobrejch deset let.

Deset let se nic nedělo?
Šampón: Ale dělo. My to měli jako zábavu, takže jsme něco udělali v momentě, kdy se naskytla nějaká zajímavá příležitost, nebo jsme měli čas. Nefungovali jsme nějak programově, spíš šlo o nahodilý záležitosti. Třeba když Bourek přišel s tím, že se budou remixovat OTK nebo Extáze, tak jsme si sedli a udělali to.
Bourek: V různejch obdobích máš prostě různě času, takže někdy jsi aktivnější a někdy nemáš prostě tři roky čas. Přesouváš se na různý počítače... To byla taky věc. Různý platformy...

To jste začínali na...
Šampón: FastTracker 2.0 na PC to byl, myslím.
Bourek: Možná jsme byli ještě dál, protože některý základy jsou, tuším, dělaný v ModEditu. Třeba základ Humra ten je určitě dělanej v ModEditu.

Renesance Sporto proběhla potom, co skončili Emems, nebo...
Bourek: To ne...

Já vím, že kousek předtím byl snad ještě remix Ivy Frühlingový, Skládám.
Bourek: Konec Emems přišel dost náhle... Hele, to bylo tak - úplně nejdřív byl Moucha, s kterým jsme byli domluvený, že Extáze bude hrát v Kostelci na Baráku za pět set korun na benzín s podmínkou, že jako předkapela zahrajou Sporto. K tomu nikdy nedošlo, ale bylo to poprvé, co se o tom začalo nějak mluvit. Potom jsem začal s michalem nanoru dělat hype magazine a po prvním vydaným čísle měl bejt nějakej mejdan, ke kterýmu měl michal přání, aby tam Sporto vystoupili.
Šampón: To se taky neodehrálo.
Bourek: To byl listopad a Emems skončili, myslím, v lednu. Takže Sporto nenavazuje, měl to bejt paralelní projekt.

Ale ten první koncert trochu působí, jako byste navazovali.
Bourek: Ten koncert v únoru jsme měli domluvenej už od prosince, takže to jsme věděli dřív, než k nějakýmu rozpadu došlo.
Šampón: Věděli jsme, že budeme mít koncert, aniž bysme cokoli měli.
Bourek: Veškerej materiál na první koncert jsme složili, nahráli a připravili asi tejden před vystoupením v kanceláři Tamizdatu, v pátek odpoledne.

Není to pro tuhle kapelu signifikantní? Nahrávat v kanceláři, v pátek odpoledne, tejden před prvním koncertem...
Bourek: Já nevím, jak to má Šampón, ale já osobně nejsem schopnej si plánovat čas a potřebuju nějakej stres a nějaký deadliny. Nejsem prostě schopnej něco udělat, když vím, že to má bejt hotový třeba za dva měsíce.
Šampón: Musím říct, že de facto všechny věci, který za minulej rok vznikly, jsou dělaný pod nějakým tlakem - ať už toho, že se blíží koncert, nebo z toho, že ti šlape na krk Bourek. Nic nevznikalo jiným způsobem, než že tam byl nějakej press.
Bourek: Včetně toho, že nemáme čas. I když máme zkoušku, což je jednou za čas, tak se vlastně ani pořádně nezkouší na koncert, protože se většinou začne dělat něco úplně jinýho.

Kde se vůbec vzal Dáda?
Šampón: My se známe už dlouho.
Bourek: Dáda je nejlepší.
Šampón: Celý to vzniklo takovým přirozeným způsobem, kdy nám přišlo, že na pódiu máme s tím vším docela dost práce, a do toho nás napadlo, že by s náma mohl hrát. Řekl bych, že to byl asi nejlepší nápad minulýho roku.
Bourek: Celkově je to teď takový živější a míň věcí máme předtočenejch. Z počítače nám jdou bubny a občas nějaký samply, ale většinu hrajeme sami...
Šampón: ...což je dost pokrok oproti tomu prvnímu koncertu v Bordo, kdy to byl, ty vole, skoro half-playback.
Bourek: Ale krásnej.

Mě strašně zaujalo, jak se člověk z Ememvoodoopöká, punkový nálože, dostane ke Sporto, k hodnýmu indie popu.
Bourek: Ale my jsme taky punková kapela.
Šampón: Minimálně přístupem.

Potom, co jste mi před chvíli řekli, o tom nemusíme polemizovat, že jo. Trochu mě překvapil ten kontrast, když jsem slyšel Sporto poprvé.
Bourek: My jsme to zrovna dneska řešili. Punk už se roky neváže na nějakej konkrétní styl, je to background, ideologie, postoj. Podle mě je Sporto hodně punkový. Jako když si poslechneš The Evens, což je kapela Iana McKaye, největšího punkáče, a hrajou folk-rock a pořád je to takovej punk, k němuž se ani nepřiblížíme. My jsme v něčem punk.

Třeba?
Bourek: Tak kromě toho přístupu například v tom, že vždycky budeme chtít bejt na malým labelu, kterej je navíc našeho kámoše. Pokud je to možný, děláme si veškerý věci sami...
Šampón: I ta deska je svým způsobem punková. Nejenom tím, jak je to udělaný, ale i ten samotnej nápad vzniknul asi měsíc před vydáním.
Bourek: Dáváme důraz na sdělení, který v případě Sporto není ve slovech, v textech. Upřednostňujeme obsah nad formou, přičemž obsah není tak jasně čitelnej. Pro mě osobně je obsahem songwriting a považuju ho za důležitější než všechno ostatní. Což mi přijde dost punkový.

Souvisí s tím i to, že veškerej materiál, co za ten rok vzniknul, jste kompletně hodili na myspace?
Bourek: Tak co s tím.
Šampón: Tady není jedinej důvod, proč bys to měl dělat způsobem, že natočíš skladbu a dáš si ji do šuplíku. Navíc na tom profilu nejsou naládovaný jenom věci z tohodle roku, ale narvali jsme tam i většinu věcí, co jsme udělali už předtím a chtěli jsme je tam dát.
Bourek: Kdybychom to nedělali, jsme teď úplně někde jinde a nesedíme tady spolu. Kdybychom čekali na to, až budeme mít natočeno One Minute Cardinal a pak s tím začali fungovat, bylo by to celý úplně jinak. Tím, že jsme lidi zásobovali a zásobujeme neustále novýma věcma, jsme se dostali do povědomí.

Tenhle přístup je naprosto logickej a vy jste s tím na český scéně ojedinělý. To je prostě divný...
Bourek: Ty vole, na český scéně není těžký bejt ojedinělej.
Šampón: Což je na druhý straně kámen úrazu, protože z naší strany pro to nevzešla buhvíjaká energie, abychom se dostali do takový pozice, kdy se o nás mluví jako o zvláštním úkazu. De facto jsi pro to neudělal nic, jenom si začal nějakým způsobem pracovat s materiálem a začaly se dít věci.
Bourek: Protože tu není žádná konkurence.
Šampón: A to je na hovno...
Bourek: ...protože tu není nic, co by tě nutilo se nějak víc snažit.

Podle toho, co děláte, to vůbec není těžký. Stačí jedno odpoledne v kanceláři. Tak proč tu ta konkurence není?
Šampón: Jedno z těch sdělení Sporto je právě o tom, že je to strašně jednoduchý. Kdokoliv to může dělat, kdokoliv, kdo k tomu přićuchne, věnuje trochu úsilí, přijde tomu na chuť.
Bourek: Kapelu jako je Sporto může mít každej. Fakt každej, ty vole. Každej může psát pěkný písničky a mít kapelu, která se během osmi měsíců dostane z ničeho nahoru a vlastně proto ani nic neudělá.

Přijde vám to trochu rychlý, osm měsiců...
Šampón: No, docela jo.
Bourek: Mně to přijde úplně šílený. My jsem odehráli, ty vole, deset koncertů a byli jsme nominovaný na Akropolis Live Music Awards.
Šampón: V některých momentech ti to přijde až směšný. Ale jenom do tý chvíle, když už Bourek nakousnul ALMU, kdy seš nominovanej na nějakou cenu a pak se podíváš s jakýma kapelama. To ti přijde taky směšný, jenže tím druhým způsobem. Jediný, co tam za něco stálo, byli MIDI LIDI a dál nic.
Bourek: Rozumíš, ty prorazíš do i povědomí lidí, kterým se líběj Skyline. To seš jako obrovskej.

Média vás reflektujou, tady je hype jasnej...
Bourek: Jasně, ale my se na něm nijak nepodílíme.

Za to lidem jdete dost naproti těma výzvama “We wanna dance, udělej nám remix”. Reagujou?
Bourek: To už jsme dlouho nedělali, naposled na jaře. Visí to na Virbu, ale tam se nikdo neozve.
Šampón: Nevzpomínám si, že by zrovna na tuhle akci byly nějaký ohlasy.
Bourek: Ale ozval je fakin‘ hippie, což je největší objev minulýho roku!



Mimochodem, vadí vám nějak ten hype?
Šampón: Z mýho pohledu jsem ještě neměl důvod říct, že mi to vadí, protože já, narozdíl od Bourka, kterej má určitou zkušenost z Emems, jsem v tomhle novej a teprve se v tom nějak orientuju a vytvářím si na věci pohled. Sporto nevzniklo tím, že bychom měli nějak jednoznačně položený názory na všechny věci, to se všechno vyvíjí.
Bourek: Já nejsem z lidí, co někam choděj a prosej. Nejsem z lidí, co proto něco dělaj. Mám čistý svědomí a jsem rád v tom smyslu, že nejsem nevstřícnej. Nejsem ten, co by dělal první krok, ale když po mně někdo něco chce, tak neřeknu ne. Když po mě chtěj z F:ltru fotku, dám jim ji. I ten tlustej Turek z Wavu, když chtěl One Minute Cardinal, aby to mohl dát jako desku tejdne, i když to vůbec neslyšel, ji dostal. Pak to potopil a neřekl jsem mu nic.

Potopil desku tejdne, jo?
Bourek: Potopil. V pohodě, to mi nevadí. Spíš mi v tomhle případě vadilo, že prostě bylo evidentni, jak on chce mít jako desku týdne Sporto, třeba i kvůli tomu, že už jsme byli domluvený s Radiem 1 na podpoře, a tak to chce mít za každou cenu co nejdřív, i když o tom vlastně ani pořádně neví, co to vlastně je. Klidně to mohlo bejt čtyřicet minut nějakýho noisu a byl by za idiota.

Ten tejden jste asi byli velký.
Bourek: Asi jo. Ale zase si nefanděme, zase tak velký to není.

Čekalo se na to, tak asi trochu jo.
Bourek: Koho dneska zajímá, že vydáváš cédéčko? Nikoho.

Cédéčko je pro vás mrtvý médium...
Bourek: Přesně tak.
Šampón: Proto jsme se rozhodli vydat One Minute Cardinal tímhle způsobem.

Na kolik to tak vyjde?
Šampón: Ta investice? Já myslím, že to bude tak na nulu, ne?
Bourek: To ne, pár stovek se na tom vydělá. Investice do jednoho přehrávače dává přesně 119 korun. Dobrý na tom je, že ten přehrávač je mizernej svojí kapacitou, takže když si tu desku koupíš, kór v dnešní době, kdy každej nějakej přehrávač má, tak to není proto, že k tomu dostaneš tu mašinku, ale kvůli tý muzice. Protože kdyby si chtěl přehrávač, koupíš si něco lepšího.

Kážete “Let‘s Dance, Let‘s Disco”, tancujou lidi na koncertech?
Šampón: Někdy jo. Ale musím říct, že od tý doby, co se k nám přidal Dáda, a tím se to celý zase posunulo trochu někam dál, to nějak neřeším. Není to něco, co bych od koncertu očekával.
Bourek: Lidi hodně poslouchaj, to je dobrý.
Šampón: Občas ale míváme fakt zajímavý kontakty se zvláštníma fanouškama. Třeba tě osloví takový postarší audiofilové, o nichž čekáš, že na tebe plivnou, a ono je to právě naopak. Slyšej v tom něco, co jim přijde zajímavý. Sběratelé desek, nejlepší fanoušci.
Bourek: Sběratelé desek jsou největší borci.

Láska k vinylu?
Bourek: No jasně. Já to myslím úplně vážně. Měli bysme dělat jenom vinyly. Pro ty, co chtěj desku, vinyl, pro ostaní empétrojky.
Šampón: Když se vrátíme k tomu cédéčku, to prostě už dneska nemá opodstatnění. Co s tím uděláš, co s tím většina lidí udělá? Strčí do počítače a grabne si to.
Bourek: Vinyl je něco, čím uděláš radost sobě i ostatním. Má to velkej obal, líp to hraje a celkově je to hezčí věc.

Tak teď trochu konfliktně. S One Minute Cardinal mám jeden problém a to sice, že je produkčně docela dobře zvládnutej, ale zbytek je pořád stejnej. Takže třeba Šampónův zpěv jde s tím ostatním hodně do kontrastu.
Šampón: Teď máš konkrétně na mysli moji angličtinu, a nebo...

Ne, to ne. Mně tvoje angličtina nevadí, protože kdo tady může někomu vyčítat jeho angličtinu.
Šampón: Ale v pohodě, mě třeba taky sere, že ta kapela je potom průstřelná, že je z ní snadnej cíl, protože anglicky zrovna neválím. Na druhý straně, pokud jde o One Minute Cardinal a vzhledem k tomu způsobu, jakým to album vznikalo, si za tím stojím. Ale respektuju, že se to nemusí líbit každýmu. Osobně se mi to líbí a přijde mi to úplně v pohodě...
Bourek: Ty vole, a mě jak se to líbí.
Šámpón: Nemám s tím problém do doby, kdy se někdo chytně výslovnosti nebo obsahový stránky jednotlivejch textů, protože to je jasný, s tím se pereš sám v sobě. A někdy dojde na momenty, kdy máš pocit, že děláš do Sporto tímhle způsobem díry. Angličtina je věc, kterou si uvědomuju a respektuju, ale zpěv... Jenom když si vzpomenu, jak jsme nahrávali, tak mi to přijde úplně v pohodě.
Bourek: Výrazově nejlepší z celý desky je ten cover Boys Don‘t Cry, kdy jsem ho vzbudil a nenechal ho snad ani vyčistit zuby. A přesně tohle ta skladba potřebovala.

Tohle je takovej kouzelnej background, kterej ale spousta lidí vůbec netuší, a pak dochází k tomu, že vám vyčítá, co vám vyčítá. Tenhle rozhovor můžeme připíchnout pod tu recenzi a všechno to do sebe hezky zapadne.
Šampón: Ale to je přesně ono. Proč máš bejt do situace, kdy to musíš nějakým způsobem vysvětlovat, obhajovat nebo cokoliv jinýho? Mně se tohle trochu příčí už jenom z toho důvodu, že nemám potřebu to někomu říkat. Celý to prostě vzniklo nějakým způsobem, my si za tím stojíme, já si za tím stojím, jak to je, a jsem s tím spokojenej. Jestli na tom někdo hledá chyby, třeba v mým zpěvu, já to beru jako holej fakt a nemám proti tomu vůbec nic. Jedinej problém je, jak už jsem říkal, když si začnu připadat, že moje jazykový dispozice ze mě dělají díru do kapely.

Někdo se ptá, na kolik je to záměr, na kolik umělecký limity.
Bourek: To je realita. Může se to změnit, nebo nemusí. Záleží na tom, jak na sobě bude Šampón makat, ale teď je to prostě takhle. Já na kytaru, ty vole, taky nezahraju nějaký sólo.

Už na začátku jsme nakousli, že na myspace máte spoustu materiálu, ale na One Minute Cardinal se ty největší koncertní hity (Sideways, God On My Side) vůbec neobjevily...
Šampón: S těmahle věcma to máš úplně jednoduchý. Jednou dojdeš do určitýho bodu, kdy tě ty skladby začnou de facto srát, a tím pádem ty němáš jedinej důvod, proč je hrát dál. Na posledních koncertech jsme oživili Sideways a všichni jsme se potom shodli, že už to prostě nebudeme hrát, protože nás to sere. S God On My Side to bylo úplně to samý. Dobrali jsme se situace, kdy jsme byli ve zkušebně a řekli jsme si - ty vole, tohle už ne.
Bourek: Akorát jsme udělali takovou pěknou depešáckou verzi a hráli ji asi dvakrát. Smyslem Sporto není bejt slavnej, mít hity a točit to. Když to řeknu hodně blbě, tak poselství je v tom psaní písniček a ukázání lidem, že tak jak to děláme my, to může dělat úplně každej. Já mám pocit, když se ještě vrátíme k český scéně, že tady prostě nikdo neumí psát pěkný písničky. Dokáže to fakt málo lidí. A já si myslím, že my to umíme. Ale nejde to brousit donekonečna, protože v určitou chvíli se to pro tebe naplní, uzavře a musíš jít dál. Udělat něco novýho.
Šampón: Faktem je, že já, jak s tím nemám žádnou zkušenost, jsem si dopředu říkal, že Bourkovi by to mohlo vyhovovat, protože je na tenhle styl práce zvyklej, a mě by to mohlo štvát. Ale postupem času mi to přišlo jako nejlepší nápad. Uzavřeš kapitolu a posouváš se dál.
Bourek: Udělat desku, nebo kapelu, s hitama a pak to točit dokola, bejt tímhle způsobem velkej, to je podle mě to nejjednodušší a nechtěl bych to dělat. Kdybysme v únoru vzali deset věcí, s kterýma bysme pracovali celej rok, pilovali je, tak je to celý úplně někde jinde a je to nuda. Podle mě.
Šampón: Na One Minute Cardinal je z února jenom jedna věc, ne?
Bourek: A jedna ještě starší. EG1992.

Vzhledem k tomu, kolik toho máte napsanýho, mi přišlo trochu ujetý mít na desce cover místo nějaký vlastní věci.
Bourek: To reflektuje naše zájezdy na koncerty. Jsme byli někde na hranicích, já seděl na zadním sedadle, něco tam zrovna míchal, a tohle hrálo z rádia. Já si sundal sluchátka a říkám: “Kluci, tohle musíme natočit.”
Šampón: Nasadil si sluchátka zpátky a pokračoval.
Bourek: Jak z nějakýho filmu, ty vole.

Že zrovna takovou provařenou záležitost.
Šampón: Když slyšíš ten příběh, tak ti dojde, že to není zrovna ta situace, kdy si říkáš, že musíš natočit předělávku něčeho, co nikdo nezná. V určitej moment ti to přijde dobrý, takže to uděláš.
Bourek: Boys Don‘t Cry je něco jako zážitek z koncertu a dobře to do One Minute Cardinal zapadá. Nejenom ohledně nějakých souvislostí, ale hlavně tematicky. Přitom je to bez jakýhokoli laborování a přemejšlení.

Už jste zjistili, kolik se bere za minutu remixu?
Šampón: Ty vole, to jsme nezjistili a vůbec nevím, jestli to ještě někdy zjistíme, protože nemám vůbec ponětí, jestli ještě někdy něco takovýho budeme dělat. Remixy...
Bourek: Teď akorát ty MIDI LIDI, což bude djskej taneční vinyl. Pokud jde o tu minutu remixu, to fakt netuším, ale vzhledem k faktu, jak se k kluci z tý kapely (Voodooyoudo?) k tomu postavili, asi nic.

Jsou tu kapely, s kterýma byste měli problém, kdyby vám napsali o remix?
Bourek: Asi s každou tady.

Zkrouhneme to na českou indie scénu.
Bourek: Sunshine, The Prostitutes, Roe-Deer, Moimir Papalescu & The Nihilists...
Šampón: Ty se rozpadli.
Bourek: Tak všechny ty pohrobky bych nedělal. Bullerbyne, My Name Is Ann...

To ani nemusíš remixovat.
Bourek: To ani nejde.

Proč bys nešel třeba do Sunshine?
Bourek: Protože je to blbost, ty vole. Protože s nima nechci mít nic společnýho. Myslím, že je to celý o tom, co chceš mít s kým společnýho. Nevadí mi mít něco společnýho s těma klukama z Brna, protože ty jsou, jak to říct, abych to neshodil...

Čistý?
Bourek: Jako tak nikde. Mě to bavilo, bylo to zábavný a myslím, že ten track je dobrej. Nevadí mi mít něco společnýho s Puding paní Elvisovej, od kterejch máme samply v jedný věci na desce, což původně vznikalo jako remix, ale skončilo to, jako vždycky, úplně jinak.

Takže typický představitelé pražský scény jsou přesně ty lidi, od kterých dáváš ruce pryč?
Bourek: Mě vaděj věci, co jsou prostě za každou cenu in, zuby nehty se držej trendů. To mě otravuje.
Šampón: Brno má výhodu v tom, že je takový nezatížený.
Bourek: Ale třeba MIDI LIDI, to jsou takový falešný Brňáci. A jsou super, jako kapela, i jako lidi. Hele, já ani nevím, koho bych chtěl remixovat. Mě to zase tak moc nebaví. My už jsme si tu cestu “nejdřív remixy a pak vlastní deska” už odbyli.

Ale nebylo to tak na očích jako je to teď venku. Vím, že ten remix Ivy vyšel na singlu...
Šampón: Remix Here taky, remixy Extáze vyšly taky na singlu.
Bourek: Mě to remixování přijde zajímavý. Nebaví mě styl, že něčemu jenom šoupneš taneční spodek a je hotovo. Pro mě je důležitá ta dekontrukce, kam tě to dovede...
Šampón: My jsme ty naše remixy dělali s pocitem, že z toho chceme vytvořit skladbu, která by se líbila nám. U spousty věcí se nám stalo, že jsme vůbec neslyšeli originál.
Bourek: Here jsem neslyšel doteď.
Šampón: Dostali jsme stopy a začali s nima pracovat.
Bourek: Libor Lisý mi tenkrát dal cédéčko Ivy a tam je hrozný všechno, všechno špatně a všechno bys mohl nějak vylepšovat. Konkrétně tam bylo hodně těžký něco vybrat.

Hele, podobnost mezi Bitter Tears a Blank And Blanket je náhodná?
Šampón: Dost náhodná, protože...
Bourek: Bitter Tears je pomalu nejstarší věc, co na tom myspace visí. To je tak 2000, což znamená, že to bylo hodně in, hodně napřed, ty vole. Kdybysme to vytáhli před dvěma rokama, jsme králové electroclashe.

sergei macaroff, 20.1.2008